V poslední době se objevilo hned několik filmů, jejichž zápletka by se dala shrnout do slov „všem hráblo a chtějí se pozabíjet.“ V The Belko Experiment se uzavřely kanceláře jedné nadnárodní společnosti a tajemný hlas instruoval zaměstnance, že ven se nedostanou a pokud chtějí přežít, musí vykydlit svoje kolegy. V Mom and Dad se zase Nicolas Cage a Selma Blair kvůli podivnému signálu rozhodli vyřešit otravnost svých potomků tím, že jim zakroutí krkem. A teď tu máme Mayhem a i když by se mohlo zdát, že po dvou konkurenčních filmech už nemá další podobná vybíjená co nabídnout, opak je pravdou. 

I tentokrát se podíváme do kanceláří, tentokrát mezi cynické právníky. Derek Cho dělá všechno pro to, aby si ho vedení všimlo a on získal vysněné povýšení. Nevyšlo to, místo toho dostal padáka, když se jeho nadřízení rozhodli hodit na něj průšvih, k němuž se sami nechtěli hlásit. Ovšem ještě před tím, než stihne naštvaný Derek odejít, je budova uzavřená do karantény. Svět totiž už nějakou dobu bojuje s virem ID-7, který v lidech probouzí agresivitu, sklony k násilí a působí na jejich nejnižší pudy. Ven se nikdo nedostane a v příštích několika hodinách se kanceláře promění v bitevní zónu. A Derek si řekne, že toho využije. A že si zajde promluvit se svými šéfy...

Nebylo by úplně fér považovat Mayhem za další lacinou vyvražďovačku, kde se s pomocí sešívaček, propisek a kancelářských sponek masakrují vedlejší postavy. Na to pochopitelně taky dojde, režisér Joe Lynch ale k tomu všemu navíc propašoval i lehkou, avšak fungující sociální kritiku a především nadhled. Hrdinové i záporáci se sice promění ve vraždící cvoky, ale částečně si jsou celé proměny vědomi a zároveň moc dobře vědí, že z důvodů, které nechci prozrazovat, jim během krvavého masakru vlastně všechno projde. Každý, kdo měl chuť prohodit šéfa oknem nebo umlátit k smrti kolegu, co krade obědy, teď dostal možnost. Tak proč toho nevyužít? Lynch se samozřejmě pořád soustřeďuje na masakrování,  zároveň ovšem stíhá zesměšňovat a kritizovat celou korporátní kulturu a cynismus velkých šéfů, jimž nezáleží na tom, jaký vliv budou mít jejich rozhodnutí na jejich podřízené i na svět okolo. Ale nebojte se, že by se přespříliš filozofovalo. Násilí tu pořád hraje prim. A je docela zábavné.

Derek a jeho tak trochu parťačka Melanie, kterou přibere cestou, si strašně užívají to, že můžou lidi, kteří jim pili krev, trošku pozlobit nastřelovací pistolí nebo kladivem. Lynch točí akční scény přehledně, chytře pracuje s hudbou, nebojí se brutalitu odlehčit nějakým černohumorným vtipem a celou dobu je evidentní, že všichni na place brali tuhle řežbu s nadhledem. Podobně jako v Raid se tu střídají patra a s nimi i typy protivníků, dojde i na souboje s „bossy“ a je to hravé a zábavné. Steve Yuen v hlavní roli je sympaťák, Samara Weaving, která mě hodně bavila už v hororové komedii Babysitter, si krvavé blbnutí užívá skoro jako Harley Quinn a díky krátké stopáži baví Mayhem skoro až do konce.

Je trošku škoda, že finále a závěrečný souboj nejsou přeci jen trošku extrémnější a svižnější a dovedu si představit, že u veškerých akčních scén by se dalo přeci jenom trošku víc tlačit na pilu. Na druhou stranu krve a zábavy je tu dost a nehrozí, že by milovníci drsnější legrace skuhrali jako u nakonec vcelku vyměklého Mom and Dad. Oproti zmíněnému Belko Experiment zase Mayhem sbírá body díky tomu, že tvůrci moc dobře věděli, že točí akorát zábavnou koninu a nepokoušejí se tvářit přehnaně vážně. Mayhem je zábava. Drsná, svižná, se sympatickými hrdiny, rychlým tempem a v některých směrech chytřejší, než byste čekali. Možná ne moc originální nebo překvapivá, ale fandy krvavější legrace určitě potěší. Jen teda bacha na to, že oficiálně film spadá do hororu. To ne. Fakt ne.