James Gunn je režisér, kterému teď leží svět u nohou. Po dvou dílech Strážců Galaxie si může dělat, co chce, víceméně se stal spojkou mezi Marvelem a fanoušky a komentuje úplně všechno a hrozně si to užívá. Jeho kariéra ovšem začala u úplně jiných filmů, pracoval pro kultovní společnost Troma a natočil skvělý a extrémně brutální horor Slimák. Něco podobného mu Marvel ve své stáji asi nedopřeje, ale rozhodně může svým jménem a renomé zaštítit podobně divoké projekty jako producent a scenárista. U The Belko Experiment spojil síly s režisérem australské řezničiny Wolf Creek Gregem McLeanem, takže očekávání bylo docela velké. A tím pádem je docela velké i zklamání, že to úplně nevyšlo. 

The Belko Experiment mělo našlápnuto k zábavnému béčku. Zaměstnanci americké společnosti, kteří pracují kdesi v Kolumbii, jednoho dne zjistí, že jsou zavření v práci, okolo jejich kanceláří se pohybují muži s automatickými zbraněmi a telefony přestaly fungovat. Skutečně blbá situace ale nastane až v okamžiku, kdy se osmdesátka účetních, vrátných, instalatérů a kuchařů dozví, že dva ze svých kolegů musí zabít a když to neudělají, zemře víc lidí. V okamžiku, kdy několika z nich doslova vybouchnou hlavy, všem dochází, že tohle není blbý pokus o team buildig. A podle dalších instrukcí má být mrtvých ještě víc. V uzavřené budově tak pod tlakem okolností začíná boj o život a žádné „jeden za všechny, všichni za jednoho“ tady neplatí. Vyhrát a přežít může jen jeden. 

The Belko Experiment se nesnaží tvářit jako originální film a jednoduše jde o variaci na japonskou klasiku Battle Royale, kde opuštěný ostrov a partu středoškoláků vystřídala kancelářská budova a kapku se přidalo na černém humoru. Bohužel to je všechno. Dovedu si představit, jak by tahle vybíjená mohla fungovat a jak by z ní mohl vylézt zábavný a zajímavý film, ale Gunn a McLean, ačkoliv se celou dobu snaží tvářit, že servírují divákům kontroverzní peklo, natočili dost nezáživnou a krotkou podívanou. 

Kdo očekává brutalitu, ten se může těšit na pár vybuchlých hlav a jednu celkem vypjatou scénu, při níž se řeší, kdo ze zaměstnanců si zaslouží žít a kdo v rámci záchrany kolegů skončí s kulkou v hlavně, ale jinak tu není nic šokujícího, nadmíru násilného nebo děsivého. Jako drsný thriller The Belko Experiment nefunguje, protože zkrátka moc drsný není. Bohužel zklamává i ve svých pokusech být nějakou sociální kritikou nebo extrémně černou komedií, protože humoru je tu minimum a zachází se z ním až příliš opatrně. Jakoby tvůrci nechtěli udělat ten krok navíc, který by jejich filmu dal tvář a raději se drží v jistých a bohužel nakonec zoufale nudných mantinelech s trochu krve, několika úsměvně bizarními scénami a ne moc zajímavými hrdiny. A to platí i o tom hlavním. 

John Gallagher Jr. není špatný, hraje ovšem tak velkého dobráka, že mu moc palce držet nebudete. Sice se mu povede v poslední čtvrthodince napravit dojem, ale ne tak zásadně, aby mu člověk odpustil jeho mirkodušínovskou uchcanost. Za pozornost stojí maximálně maniakální magor v podání Johna C. McGinleyho, jenž si prostě tohle zabíjení chce užít, protože proč sakra ne. Podobně zajímavých prvků je však v The Belko Experiment naprosté minimum, a tak se nejspíš v půlce přistihnete, že už tři čtvrtě hodiny koukáte na film, kde se sice chce osmdesát lidí vzájemně povraždit, ale je vám úplně jedno, jak to dopadne. Nikdo z nich člověku k srdci nepřiroste a jejich blbnutí postrádá nápady, nadhled nebo jakýkoliv prvek, který by z filmu udělal víc než jen průměrně nezajímavý masakr. Vlastně jde o dost zbytečný film.