Režisér Ti West si v Hollywoodu vydobyl zajímavou pozici. Skutečný velký hit za sebou ještě nemá, ani neměl moc šancí ho natočit, ale jeho malé snímky si postupně získaly širokou fanouškovskou základnu, takže pro něj obvykle není složité sehnat si dostatečný rozpočet a zároveň neuhýbat ze své osobitosti. Netvrdím, že to vždycky vede k těm nejlepším výsledkům, sám jsem u jeho filmů zažil přibližně podobné množství nadšených překvapení i zklamání. Zkrátka je to autorský tvůrce, jenž se nemusí bát, že by byl ve svých vizích čímkoliv omezován. Přejme mu to. A zároveň bacha na to. Zvlášť u MaXXXine. 

Závěrečný díl trilogie, jemuž předcházela variace na slashery X a vizuálně opulentní psycho retro Pearl, totiž rozhodně nenadchne každého. Rozhodně ne diváky, kteří vyrazí do kina s očekáváním víceméně sequelu. Na druhou stranu pokud jste viděli Pearl, můžete s něčím takovým docela počítat. Oba filmy – teď už vlastně tři – sice spojuje Mia Goth v hlavní roli a hrátky se žánry a vizuální stylizací, do jisté míry také téma touhy po slávě a útěku před rutinou a minulostí, ale West s tím vším pokaždé pracuje jinak. Tentokrát navíc ještě o dost zásadněji než u Pearl. Tam ta změna stylu byla sice jasně patrná, ovšem pořád únosná. I proto, že šlo o příběh jiné hrdinky. Teď se na scénu vrací MaXXXine z X, je starší, v L.A. slaví úspěch na pornoscéně a touží se prosadit v mainstreamu. Jenže ve městě řádí sériový vrah a násilí a šílenství se schovává v každé temné uličce, takže to s tou cestou ke slávě nebude snadné. Připadá vám, že by to mohl být klasický, jen trochu rozmáchlejší sequel? Chyba. Dost zásadní. 

MaXXXine: FOTOGALERIE

Ti West sice vrací na scénu starou známou hrdinku, ovšem těch pár let z ní udělalo zcela jiného člověka. Je chytrá, ale i ambiciózní, má ostré lokty a vzhledem k tomu, co si prožila při natáčení porna ve vidlákově, má i pro strach uděláno. A ano, brzy začnou lidé v jejím okolí ošklivě umírat, na scéně se objeví úlisný soukromý detektiv, tajemná videokazeta s obsahem, který by MaXXXine raději vymazala z pásky i vlastních vzpomínek a ze všech stran se na ní valí děs, krev, úchylové, magoři a šílenství. Až má někdy člověk pocit, jestli toho není moc. No a ono je. 

Ti West sice papírově sliboval něco mezi hororem a noir thrillerem, Ve skutečnosti jde o další jeho poctu filmu jedné doby, v tomhle případě osmdesátých létům. A na rozdíl od předchozích snímků to tentokrát na diváka nesype po dávkách, ale nasedl do buldozeru a rozhodl se publikum svými nápady, odkazy a stylizací zavalit, ať už se mu to bude líbit, nebo ne. MaXXXine je vizuálně agresivní podívaná plná neonů, výrazných světel, zašpiněných zákoutí, hnusných striptýzových pajzlů, zmalovaných hrdinek a hrdinů a sexuálního napětí. A to mluvíme jen o vizuální stránce. V té obsahové je to ještě mnohem větší divočina. 

West se tu inspiruje starými peckami Briana DePalmy, giallem, ale především násilnými béčkovými thrillery a horory jako Maniak nebo Vice Squad, inspiraci si bere i z revenge thrillerů s Lindou Blair a naprosto nekompromisně přenáší jejich béčkový a brakový styl do jednadvacátého století. Se vším, co k tomu patří, což se může ukázat jako problém. Chování postav občas nedává smysl (protože stylizace je na prvním místě), poldové jsou blbí a zbyteční (protože blbí a zbyteční v těhle filmech jsou vždycky, sakra!) a finále je absurdní, protože ve světě MaXXXine se zkrátka musí gradovat k něčemu, co bude brak dotažený do absurdna. 

Do jisté míry rozumím tomu, že není snadné na tuhle hru přistoupit, nebo si ji dokonce užít. West zdánlivě dělá chyby a jeho MaXXXine nepůsobí jako koherentní dílo, spíš jako kombinace Drive a Tenkrát v Hollywoodu natočená někým, kdo to trochu přehání s drogami. Ale sakra, už po Pearl přeci muselo být jasné, že West nenatočí tradiční pokračování. Pracuje se známými proprietami, míchá k nim však úplně jinou omáčku, která vám nemusí chutnat, protože ta kombinace nápadů je opravdu dost divná a specifická. Ale nekompromisně Westova. 

Přehrajte si trailer Vstoupit do jeho světa filmových poct a variací je mnohem náročnější než dejme tomu u Tarantinova posledního fláku. A jsem si jistý, že většina lidí si u toho nabije hubu a s režisérem a jeho vizí se absolutně nepotká a nezáleží na tom, jestli kvůli nesprávným očekáváním po X a Pearl, nebo čistě proto, že MaXXXine vychází z toho „nejhoršího“ z osmdesátých let. Pořád jde o chytrou satiru na Hollywood a touhu po slávě, tentokrát však zabalenou do mnohem většího počtu vrstev westovského blbnutí, ale počítám, že režisér moc dobře ví, že to divákům nedělá jednoduché a že většina z nich bude v tom kině brblat, co že to viděli za volovinu. A já se u toho budu potutelně usmívat a užívat si, že jsem viděl stejné filmy jako režisér a mám je minimálně stejně rád. A že MaXXXine natočil pro mě.