Jen pár měsíců stará distribuční značka Queer Kino přivádí do kin novinku quebeckého buřiče Xaviera Dolana. Film můžete vidět dnes na Mezipatrech, ale i pokud LGBTQ+ tématice nijak zvlášť neholdujete, nové Dolanovo uchopení neortodoxních vztahů by mohlo zaujmout. Nejedná se o tak formálně vycizelovaný kus jako některé jeho předchozí kousky, jenže právě to nakonec umožňuje určitou citlivost, jež stojí za pozornost.

Nástin příběhu je velmi jednoduchý – dva dlouholetí kamarádi Matthias a Maxime se při natáčení amatérského filmu musejí políbit a oběma to nečekaně nabourá život. Zdánlivě nepříjemná situace oba heterosexuální mladíky zmate a nutí je k přehodnocení vlastní identity. Vše se ještě umocňuje blížícím se odletem jednoho z nich do zahraničí. Jednu z ústředních rolí si střihnul sám Dolan, v té druhé mu sekunduje dosud neznámý Gabriel D'Almeida Freitas.

Jakkoliv by se mohlo zdát, že jsou v roce 2019 strasti kolem coming-outu trochu přehnané, Dolan se nezaměřuje na (pravděpodobně nechápavou) reakci sociálního okolí; po expozici totiž vyprávění záměrně zpomalí a nechá své hrdiny velmi dlouho tápat ve vnitřních nejistotách. Pro diváka až frustrujícím způsobem oddaluje uspokojení – dlouho se záměrně přešlapuje na místě a oba hrdinové zůstávají ve svých myšlenkách. Během této doby se sice projeví několik trademarků Dolanovy předchozí tvorby (především precizní práce s hudbou, generační rozdíly v podobě protivných matek a záměrně jednoduchá, až banální symbolika, jež v postmoderním duchu zkušenějšího festivalového diváka nijak nemate), svébytný tvůrce se však více než kdy dřív drží na uzdě a klade důraz na citlivé vyobrazení vnitřních životů.

Právě neokázalá citlivost a hluboká úcta k intimitě titulních představitelů u obvykle provokativního tvůrce, vyžívajícího se v hysterii a okázalosti, svědčí o nesporném procítění tématu. Zároveň se jedná i o subtilní vyjádření k genderovým rozdílům, jež se v tomto filmu do značné míry mažou; což jistě velkou část cílovky potěší. O poznání méně pak tuzemský divák docení neustálé špičkování kolem jazykových bariér, jež je pro frankofonní Kanaďany jistě velkým tématem, ale u nás holt spojení moderní angličtiny s buransky-hipsterským mládím tolik nerezonuje. Nakonec zamrzí i fakt, že kromě citlivého vykreslení dvou mladíků a jejich hledání sexuální identity film o moc víc nenabízí, takže se s očekáváními držte raději na uzdě.