Čím víc o tom přemýšlím, tím méně si jsem jistý, jestli bych si dovedl hodnocení nového Matrixu obhájit po druhé návštěvě kina. Zároveň ale vím, že po té druhé návštěvě kina vůbec netoužím, protože to, co je na novém filmu Lany Wachowské nejzajímavější, je to, co slibuje. Ne co nakonec ve výsledné podobě divákům naservíruje. Takže prvky, které na The Matrix Resurrections budu chválit, si tu chválu ani moc nezaslouží, protože nakonec nevedou vlastně k ničemu… trochu složité na začátek? No, uvidíme, co dál. 

The Matrix Resurrections jsem očekával ne úplně s nadšením, ale minimálně se slušnou dávkou zvědavosti. Sám sebe (a i pár lidí z mého okolí, jimž bych se možná teď měl omluvit) jsem totiž zvládl přesvědčit, že „kdyby to chtěli dojit, mohli to udělat už dávno, takže musí mít nějaký nápad, kvůli kterému to natočili až teď.“ No a oni ho měli a minimálně v první hodině působí nový Matrix svěže a jako něco, co rozhodně stojí za pozornost a nejde jen o nastavovanou kaši a snahu vyždímat ještě pár dolarů ze slavné značky. Ovšem bacha, bez spoilerů to asi úplně nepůjde. Tak neříkejte, že jsem vás nevaroval. 

Matrix Resurrections: FOTOGALERIE

Thomas Anderson býval možná vyvolený, uměl létat a zastavovat kulky silou vůle, jenže teď je to padesátník uvězněný v práci, kterou nenávidí. Pohrdá sám sebou i svým dílem a jeho úspěšná herní série Matrix ho spíš drtí než těší. Je to zničený zoufalec, jenž vůbec neví, jak má reagovat ve chvíli, kdy si ho najde modrovlasá dívka Bugs a tajemný Morfeus v oranžovém saku a řeknou mu, že žije uvězněný ve virtuální realitě a byly doby, kdy vedl lidstvo do boje ve válce proti strojům. A že přišel čas do toho boje vyrazit znovu…

Celá tahle seznamovací část se celkem úspěšně pokouší být hodně meta. Odkazuje se tu na staré filmy, pracuje se se znalostmi diváků a tvůrci se očividně vysmívají jejich očekávání i hollywoodské mašinérii. Nic proti, ono je docela zábavné sledovat, jak tvůrci počítačové hry tvrdí, že bullet time byl cool, ale aby se to prodávalo dál, musí se vymyslet ještě něco zábavnějšího. Zároveň nový Neo, vyhořelá a duševně vyprahlá troska bojující s krizí středního věku i s tím, že „někde za rohem přece čeká něco úžasného“, mohla být potenciálně zajímavá postava. Upřímně mě strašně bavily a zajímaly momenty, kdy se s ním setkává nová generace hrdinů a režisérka ještě naplno neukáže karty, takže jsem se těšil, co s novými pravidly ve staré hře provede. Odmítne Neo návrat ke své božskosti? Ukáže se, že se z něj stane záporák? Jak budou hrdinové reagovat na to, že potkali legendu a že se ta legenda proměnila v chodící reklamou na depresi? Myšlenky, nápady, náznaky, podvratná ironie, nadhled, hra s divákem a spousta možností, jak to celé přetavit v něco nového, originálního, odvážného… a prd z toho. 

To, co se děje potom, je až ostudné. Matrix ve své druhé části zklamává prakticky ve všem, v čem může. Za PR řečmi o velkém milostném příběhu se reálně skrývá banální sequelová zápletka, ve které se tvůrci ani moc nepokoušeli vymýšlet něco nového se světem a jednoduše vrátili téměř vše do starých kolejí. Hraje si s trošku jinými pravidly, reálně však svět a staré hrdiny nikam moc neposouvá. A ti noví, ti rozhodně pozitivní dojem nezanechají. Obvykle působí mdle a nudně a často až parodicky. Především nový Morpheus vyloženě bolí. Samotná akce je pak výrazně slabší než v původních snímcích, ale i pod průměrem současných běžných hollywoodských blockbusterů. Bitky nejsou nápadité ani fascinující, spíš líné a odfláklé. Jako vlastně nakonec všechno v Matrixu. 

To, že z chytrých nápadů nezbylo nic, bych nějak zkousnul. Že je to celé řemeslně o úroveň níž nakonec asi taky a i s vizuálně atraktivním akčním sci-fi výplachem bych se asi spokojil. Jenže Matrix Resurrections se s přibývajícími minutami stává až otravným filmem. Čím víc se ukazuje, že Lana Wachowski není schopná dodat produkt, který by se kvalitami rovnal původní trilogii, tím víc vypadají její snahy o meta přesah a komentování současného filmového světa i společnosti jako machrování. Machrování, na jaké nemá. Neustálá nutnost odkazovat se na původní Matrix, pokusy vysmívat se holloywoodské touze po sequelech a snad až naschvál nudně natočené finále připomínají důchodce, jenž v parku krmí holuby a řve na každého, kdo kolem projede na skateboardu nebo má tričko s logem kapely, kterou on nezná. Jako film od zahořklého člověka, jenž se s jistou nechutí vrací ke značce, díky níž se stal legendou, protože nic nového, co světu říct chce, svět slyšet netouží. A popravdě celá snaha vysmívat se hollywoodskému systému a zároveň evidentní touha být jeho součástí (je tu i matrixovský BB-8, ideální povánoční dárek pro fandy, že jo), je nakonec trochu smutná. 

Přehrajte si trailer Jsem si vědom toho, že tenhle text nezní zrovna pochvalně a s tou šestkou pod recenzí možná úplně nekoresponduje. Ale pokud vycházím z toho, jaké jsem měl pocity po závěrečných titulcích, tak musím dávat palec nahoru. Ta první hodina plná nápadů, ironie a příslibů zajímavých věcí totiž přebila tu druhou, v níž se to celé po formální i obsahové stránce sesypalo. Takže to číslo berte velmi s rezervou. Matrix Resurrections je určitě zajímavý film. Jestli je však dobrý, to se vážně neodvážím tvrdit. Ale spíš ne. 

---

Ten původní a mnohem lepší Matrix řešíme třeba tady