Mary Poppins se před více než půlstoletím stala za oceánem absolutním hitem, posbírala pár Oscarů a lid si ji zamiloval. Disney, v posledních letech mocně ždímající svou zlatem hýřící stáj, se rozhodl využít i dalších sedm knih, jež spisovatelka P. L. Travers o britské chůvě napsala, a přichází s pokračováním. Jenže už nenápaditý název jasně předznamenává, v jakém duchu se ponese.

Mary Poppins se vrací: FOTOGALERIE

Disney totiž neponechal nic náhodě a dal si velký pozor, aby se vyhnul i sebemenším rizikům. Mary tak ztvárňuje oblíbená a sympatická Emily Blunt, režii obstaral muzikálový rutinér Rob Marshall, který vedle úspěchu s Chicagem a divadelními zpívánkami ukázal komerční potenciál i v jednom z pokračování Pirátů z Karibiku. Tématem je opět (a podobně jako třeba v nedávném Kryštůfkovi Robinovi) ztráta dětské hravosti a idealistické naivity, jež z dospělých při střetu se životem vyprchává. Příběh sleduje Michaela a Jane, děti z původního filmu, které po dvaceti letech život trochu semlel a Michaelovy děti to těžko zvládají (jakkoliv jsou tyto velmi hodné a schopné). A tak zase nastane čas na přílet nestárnoucí kouzelné chůvy. Zní to značně vycucaně z prstu, ale proč podrobovat kritice populární knížky, že? Vždyť diváci stejně nic jiného nechtějí.

Samotná postava Mary Poppins v podání Emily Blunt se od šedesátkové Julie Andrews docela výrazně odlišuje. Zřejmě více vychází z knižní předlohy, zároveň však i reflektuje proměny doby. Takže zatímco si původní filmová Mary Poppins zakládala na své kráse a muži ji často obletovali, aktuální verze považuje fyzickou krásu za samozřejmost a téměř ji nekomentuje. Více staví na dovednostech a suverenitě, s níž svá kouzla podává. Emily Blunt je tudíž přísnější, i vůči dětem odměřenější a výchovnější. Jistě by se mohlo sáhodlouze diskutovat o tom, kterak se Disney snažil postavu nenápadně aktualizovat, aby více vyjadřovala ducha doby, ale já se tím už více zabývat nehodlám; Blunt roli prostě zvládá, přestože paletu projevů má svou postavou značně omezenou.

Potěší však řada figur ve vedlejších rolích. Na jednu scénu se objeví Dick Van Dyke, který dá vzpomenout na své pět dekád staré taneční výstupy (přestože v jiné roli), štěk má i Angela Lansbury, další herecká veteránka s více než devíti křížky na pažbě. Potěší kníratý Ben Whishaw, roztomilá Emily Mortimer i cameo Meryl Streep. Sázka na jistotu tedy pokračuje, i když osobně jsem měl největší radost z jedné zbytečné vedlejší postavy, která neuvěřitelně přípomínala stařečka Harolda z memu Hide the Pain.

Vše, co fungovalo v původním filmu, tu naleznete taky. Podíváme se tudíž na chvíli do disneyovsky animovaného světa (nyní dokonce s akční scénou), místo úklidu pokoje přichází koupel a taneční choreografii kominíků tentokrát nahrazují lampáři. Řemeslná stránka je podle očekávání ohromující a přestože nové písně nejsou tak chytlavé či zapamatovatelné jako v prvním díle, stotřicetimilionový rozpočet je z rozmáchlé výpravy dostatečně znát. Takový přístup je zcela pochopitelný, legitimní a povede k tomu, že Mary Poppins bude komerčně úspěšná a spousta z vás si ji užije - jednoduše proto, že budete přesně vědět, jaký produkt si kupujete. Mně však rezignace na jakoukoli inovativnost a snahu o posunutí tématu vadí, takže proto budu přísnější; fanoušci ale zklamáni určitě nebudou.