Dokumentarista, divadelník, muzikant. Jan Foukal se po oťukání mnoha uměleckých odvětví dostal i k filmové režii a ve svém debutu Marťanské lodě se snaží toto knowhow zúročit. Snímek se zúčastnil karlovarské soutěže Na východ od Západu, a přestože ceny neposbíral, minimálně mezi diváky zanechal pozitivní dojmy. Brněnská romance však především ukazuje režisérovy možnosti do budoucna a budí pozornost tím, čím by mohla být.

Civilní příběh sleduje rozvoj vztahu dvou mladých lidí – hudebníka Martina, kterého (ne)hraje Martin E. Kyšperský z kapely Květy, a psycholožky Elišky, kterou naopak zřetelně hraje Eliška Křenková. Brněnská romance vzešla z básnické sbírky Aleny Černé a samotného Kyšperského, což vysvětluje i obsazení tohoto neherce. Bohužel nevyrovnanost jejich vystupování před kamerou je jedním z největších problémů snímku, naštěstí je Kyšperskému napsáno jen minimum skutečně dramatických momentů, s nimiž si jen těžko může vědět rady.

V brněnských kulisách se Foukalovi daří čistě odvyprávět vcelku tradiční romanci: Dva lidé se potkají a po krátkém oťukávání spolu začnou chodit, následně i bydlet. Zhruba v polovině se přehledný příběh začne komplikovat, když Eliška začne pociťovat podivné bolesti. Křenková se dostává do centra pozornosti a Kyšperský jí pouze sekunduje; bohužel v této chvíli se začíná vyprávění rozpadat a řada motivů je pouze nastřelených. Využívá některý z partnerů zdravotní stav druhého ve svůj prospěch? Jedná se o těžko diagnostikovatelnou duševní poruchu, nebo jen mocenské hry?

Těžko říct, protože ani z očekávatelného závěru nic moc nevyplyne. Možná až příliš umírněná stopáž necelých 80 minut se projevuje zkratkovitým načrtáváním témat, z nichž se těžko skládá koherentní příběh. Se sympatickými postavami by divák zvládl bez problémů strávit ještě dalších pár desítek minut, ovšem nakonec se musí spokojit s málem. S větším rozpočtem a tematickou sevřeností by se snímek mohl přiblížit Prušinovského Chybám, což by na debut nebyl vůbec špatný výsledek. Takhle se musíme spokojit jen s naznačeným potenciálem.

Za pozornost stojí velmi nadstandardní hudební složka, na níž je vidět spolupráce řady zajímavých jmen. Orchestrální nahrávky dirigoval Albert Romanutti z kapely Bert & Friends, vlastní písně samozřejmě i zahrál a zazpíval sám Kyšperský, a to s fiktivní filmovou kapelou složenou z Jiřího Konvalinky a Cyrila Kaplana z Vložte kočku. Vydařené a na naše filmové poměry netrapné písně umocňují znepokojivou atmosféru něžné romantiky s neustálou hrozbou tajemného problému – a představují tak hlavní devizu tohoto sympaticky drobného snímku.