Je to docela neobvyklá situace, avšak s jednoduchým vysvětlením. Pokud jste mrkli nahoru na jméno režiséra nového českého filmu, který bude od konce října v kinech, nejspíš jste celkem zmateni. Alejandro Fernández Almendras je chilský režisér, jenž své čtyři předchozí celovečeráky natočil v Chile, a přestože se jednalo o složitější studie tamější společnosti, dostal se s nimi Almendras až na Sundance. Srdci však neporučíš, a tak když ho romantický vztah zavál až do Čech, rozhodl se tu natočit film. Proč ne, avšak vybralo si to svou cenu.

Sledujeme Jiřího Mádla, který hraje nového režiséra kladenského divadla. Chystá se na premiéru zmodernizovaného antického dramatu podle příběhu Faidry. Jen si ten klasický příběh dohledejte a bude vám jasné, proč Almendras vybral zrovna tuhle hru. Mádl i kvůli pracovní vytíženosti prožívá lehkou manželskou krizi s Marikou Šoposkou, s níž má malinkého syna. Do toho se připlete nová herečka (Elizaveta Maximová), která režiséra okamžitě uchvátí a samozřejmě mu zkomplikuje nejen pracovní život.

Ocitáme se v klasickém trojúhelníku, v němž se Mádlova postava ukazuje jako jednorozměrný slaboch, který není schopný reagovat na ženy ve svém okolí; ty sice také mají své mouchy, přesto vedle něj vypadají ještě velmi uvědoměle. Antické drama o všepožírající vášni je tak převedeno do aktuálního kontextu, a to i s nutnými proprietami uměleckého filmu – černobílým vizuálem zdůrazňujícím jednak archetypální podstatu příběhu, navíc i podtrhávající kladenskou šeď; formátem 4:3 evokujícím zase televizi; a také téměř neustále přítomnou klasickou hudbou, což ve výsledku vůbec nefunguje. Podle režiséra se jedná o poctu československé nové vlně a dalším svébytným autorům, z nich si ovšem mnoho zásadního nebere.

Almendras napsal lehce artové melodrama, v němž se však rozdíly mezi našimi národy nemixují úplně šťastně. Leccos se zjevně ztratilo v překladu při realizaci scénáře, navíc tuzemská mentalita přece jen trochu neodpovídá postavám, které by v jihoamerickém kontextu nejspíše dávaly větší smysl. Příznivci filmové nahoty se navíc dočkají velmi dlouhé a přehnaně intenzivní sexuální scény mezi ústředními představiteli, jež do naší kinematografie prostě také úplně nepatří. Řada podobných problémů opravdu působí jako spíše chyby nežli odvážná autorská rozhodnutí.