Žijící klasik Ridley Scott, jeden z těch velkých režisérů, co zásadně proměnili kinematografii, ba estetické cítění celé naší kultury (zejména Vetřelcem a Blade Runnerem), a přesto nikdy nezískali Oscara, to tam dál sype pod tlakem. Ve věku, kdy už bude většina z nás pod drnem nebo na eldéence tlačí do kin jeden mohutný blockbuster za druhým, snad při vědomí, že bratr Tony už do věčných lovišť odešel a jemu tudíž taky zbývá jen pár posledních kreativních let. My musíme doufat, že jich bude co nejvíc, protože Scott v Marťanovi znovu upomíná na svoji výjimečnost – chyběl by jako málokdo jiný.

Jeho sci-fi novinka se tentokrát zřekla olbřímích ambicí, je to taková přítulná a vřelá dobrodružná pohoda, někde na půl cesty mezi Kontaktem, Trosečníkem a Populární mechanikou pro děti. Může pobavit diváky všech generací, neudusá hutnou psychologií ani přepjatými dramatickými momenty. To ale neznamená, že byste se u ní museli cítit ochuzeni nebo oklamáni a odcházeli s pocitem, že vizionářský režisér tentokrát svolil ke kompromisům, když Hollywoodu dodal oddychovku pro celou rodinu.

Ano, Marťan je svým naturelem takovým Dobrým ročníkem z vesmíru, jde ale jednoduše o svižnou a zábavnou adaptaci oblíbené knihy, jejíž čtivá podoba se překlenula do velmi „koukatelného“ blockbusteru. Přepis proběhl velmi hladce (Drew Goddard, jenž režíroval horor Chata v horách, si může dělat nárok na oscarovou nominaci za adaptovaný scénář), a tak se dočkáte energického, chytrého a naoko uvolněného vyprávění o tom, jak jeden astronaut do průšvihu spadl, sám a opuštěn na daleké planetě si ovšem zvládl poradit.

Sofistikovaná, ale velmi účinná vyprávěcí struktura, která kombinuje záznamy z lodních deníků, Damonovo kutilství, diplomacii a brainstormingy na Zemi i všelijaké pokusy vzájemně se spojit a pomoct si z bryndy, funguje na výbornou. Z knihy navíc sběhla na plátno skupina přesně typizovaných a bryskně charakterizovaných postav, které vás budou bavit i za situace, kdy má každá z nich prostor v řádu desítek sekund… jelikož prim tu hraje Matt Damon, znovu civilní, a přesto tahoun.

Všechny tyhle elementy se spojují do jednolitého celku, který díky Scottově zručnosti plyne naprosto lehce a samozřejmě - režisérova technická preciznost a suverénní práce s audiovizuálem se nezadrhnou po celou (vcelku neskromnou) stopáž. Může vám přitom chybět adrenalin, intenzivní dopad toho sklíčení a opuštění v hlubinách vesmíru, hutné survival podtóny nebo košatější přesah do pozemského cvrkotu, tyhle výtky se ale začnou zhmotňovat leda po odplynutí závěrečných titulků – cokoliv před nimi je natolik ladné, svěží a naoko bez chybiček, že se tou robinsonádou můžete nechat jen vytrvale unášet.

Přehrajte si trailer Marťan není přelomovou vesmírnou výpravou, není revoluční prakticky v žádném ohledu. Je ale perfektně vybroušeným hollywoodským dobrodružstvím, které starosvětsky vzývá sílu a vynalézavost člověka, respektuje ten povýšený americký individualismus ve stylu „zaplatíme klidně miliardy dolarů, abychom zachránili jednoho sympatického Damona, co je na očích, zatímco za bukem umírají statisíce běženců“, ale potvrzuje i ohromnou sílu sci-fi žánru na plátně, kdy si můžeme s hlavním hrdinou ohmatávat neskutečné a nehostinné světy někde sakra daleko.

Kolos o rozměrech Interstellaru, jenž by na jednu stranu posouval možnosti a na tu druhou prudil část diváků svým nekompromisním poselstvím, tak vážně nečekejte. I návrat Ridleyho Scotta do top formy je ale neskonale potěšující, protože pokud by se takhle povedla libovolná nová kapitola z Vetřelců, Prometheů nebo Blade Runner, byl by zlatý sci-fi fond zase o pár klenotů bohatší.