Zprávy o této dvojici jste v tuzemských médiích možná zaregistrovali. Sedmačtyřicetiletá Zdenka bydlí v Aši, je na vozíčku a denně dojíždí do Chebu, kde pracuje jako účetní. Tabiš je o více než deset let mladší a v pákistánském Karáčí pracoval jako IT specialista. Seznámili se prostřednictvím hraní facebookové hry FarmVille a navzdory kulturní, věkové i prostorové vzdálenosti se do sebe zamilovali, a nakonec i skutečně vzali. Podle podezíravých tuzemských úřadů se však jedná o zjevně zištný svazek, díky němuž se chce tzv. „třeťozemec“ dostat do Evropy.

Dokument Kateřiny Hager a Asada Faruqiho však upřímnost nepravděpodobné lásky nikterak nezpochybňuje. V nepravidelných intervalech sleduje ženu ze západočeského maloměsta i muže z patnáctimilionové globální metropole, kteří přes Skype sdílejí všední starosti i sisyfovské boje s byrokracií. Díky střízlivé stopáži 74 minut se nedostatek konfliktních situací neukazuje jako problém – film se totiž nesnaží přednést problémy moderního, multikulturního světa, jeho poselství je o poznání jednodušší a optimističtější.

Oba ústřední hrdinové totiž díky své přirozenosti ukazují, že vůle a odhodlání jít si za svým dokážou překonat libovolné překážky. Náboženské a kulturní rozdíly nejsou problémem, pokud o nich lidé dovedou kriticky uvažovat a nepropadat radikálním způsobům uvažování. Díky čitelnému, leč vcelku hlubokému poselství má i takto nedramaticky postavený dokument skoro až prvky romantické komedie zasazené do reálného prostředí. Ruku v ruce s tím jde i jednoznačně feel-good atmosféra, jež částečnou podobnost se snímky jako Láska přes internet nebo Pěkně blbě ještě umocňuje.

Ke konci filmu, kdy se klíčová zápletka aspoň částečně vyřeší, se navíc sympaticky připomíná, že po úvodním vyjasnění kulturních rozdílů obsahuje i takto specifický vztah spoustu každodenního hašteření, jež však nepředstavuje skutečný trabl, pokud se zúčastnění mají skutečně rádi. Je to banální? Možná. Zároveň však Manželství představuje nečekaně příjemný a milý dokumentární pohled na problematiku vztahů i třeba seznamování pomocí sociálních sítí.

Jiní tvůrci by se mohli zaměřit na úřední selhání či četné sociální nespravedlnosti, s nimiž se hrdinové museli (a ještě i budou muset) potýkat. Česko-pákistánská režijní spolupráce sledující dva odlišné světy, jež se občas šťastně spojí, však chce říct něco mnohem čistšího a neokázalejšího. Čtyři roky trvající natáčení se podařilo přetavit v nenápadný, ale velmi sympatický vztahový dokument.