Před šesti lety zaujal dokument Generace Singles, který jednoduchou, ale o to upřímnější formou vypovídal o skupině mladých lidí, kteří dlouhodobě žili bez partnera. Mohli jsme mít výhrady k výběru sledované šestice i trochu neučesanému stylu, ale výsledek byl o to upřímnější a bez zkrášlovacích kudrlinek ukázal šest různých a skutečně zajímavých příběhů. Režisérka Jana Počtová se k tematice vztahů vrátila, tentokrát se však od (ne)vztahů přesunula k (ne)rodičovství. Za pár let se můžeme těšit na závěr trilogie o vztazích a rodinách v současné společnosti, zatím se však podívejme na díl druhý, zaměřený na různé formy výchovy dětí.

Stejně jako v předchozím případě nechává Počtová hovořit ty, o nichž film vypráví; názorů odborníků na téma aktuálního stavu rodičovství ve společnosti se nedočkáme. Na rozdíl od Generace Singles to však nelze považovat za chybu, neboť zatímco šest let staré dílo se tvářilo ambiciózně k uchopení celého fenoménu, Nerodič „pouze“ předkládá příběhy a zkušenosti několika lidí, jejichž životní cesty se ubíraly různými směry a spojuje je téma dětí. Hned v úvodu snímku Počtová odkrývá svůj přístup, spočívající v zájmu o široké spektrum témat, touha po generalizaci však patrná není. Díky tomu není nutné přemítat nad tím, nakolik jednotlivé aktéři představují typické zástupce společnosti, ale můžeme se rovnou ponořit do jejich příběhů.

Paralely s Generací Singles se nabízejí i nadále. Od počátečního představení základních životních názorů přepínáme mezi šesticí lidí a párů, jejichž výběr je dostatečně pestrý, aby nenudil. Početná rodina s přiženěnými a přivdanými dětmi, otec vychovávající dceru ve střídavé péči, matka samoživitelka, adoptivní matka, lesbičky nebo pár, co děti vůbec nechce. Všechny postavy mají ke svým životním postojům dobré důvody a jsou vyobrazeny velmi plasticky. Navíc oplývají dostatečnou mírou sebereflexe, a tak jejich zpovědi mají hlavu a patu. Otevřenému divákovi mohou rozšířit obzory, a to bez ohledu na vlastní vztah k rodičovství; jednoduše řečeno, nemusíte mít děti, aby vás výpovědi hrdinů zasáhly.

Počtová sledovala šestici párů/jednotlivců po dobu dvou let a za tu dobu samozřejmě došlo k několika zajímavým změnám v jejich životech. I když to není u podobných sond do společnosti zvykem, závěr dokonce solidně vygraduje, takže o nudě se mluvit nedá. A to i díky rozumné stopáži nedosahující ani hodiny a půl. Počtové k inspirativnímu dokumentu stačí dobrý výběr sledovaných postav a cit pro natočený materiál. A divák z toho jen těží, jelikož film nenabízí pouze tupé zabití času, nýbrž podnětné zamyšlení nad životem. Chcete to? Já jo.