Recenzi na Groma píšu na vyžádání. A nejen proto, že mi někdo na Facebooku řekl, že se podobám jednomu z hlavních záporáků. Ruská hitovka prohučela v tamních kinech, ale slavila úspěch na streamovacích platformách. Skrz Netflix se jí dokonce podařilo dostat ke globálnímu publiku, které tenhle nesuperhrdinský komiks div neodtleskalo. Jeho absence na MovieZone tedy byla trestuhodná a já jsem tu, abych to napravil. Hned na úvod si přiznejme, že hlas lidu měl zas jednou pravdu. Tohle je fajnové řemeslo v mezích hned několika žánrů. Jen musíte nechat za dveřmi váš tradiční pohled na komiksy. I když hlavní záporák se zobákovitou maskou středověkého morového doktora používá gadgety a speciální oblek, nejblíž má snímek k Ritchieho Sherlocku Holmesovi.

Ten má ostatně také něco jako komiksovou předlohu (ve skutečnosti jen sešitový storyboard vydaný za účelem příprav filmu) a působí aktualizovaně, ač se odehrává ve viktoriánské Anglii. Major Grom se odehrává v současném Petrohradu a hned v úvodu sledujeme akční honičku policejního detektiva majora Groma a bankovních lupičů. A uvidíme ji celkem pětkrát, s různými konci. Je to variace na Lola běží o život, nebo umí Grom předvídat budoucnost a vždy si čas přetočit zpátky, aby to zkusil znovu? Ani jedna z lákavých možností to není, ač by na základě té druhé šlo natočit regulérní superhrdinský blockbuster. Vše je přičítáno unikátním schopnostem dedukce, asi jako když Downey Jr. v již zmíněné ritchieovce vždy vysvětlí a předvede co udělá, ještě než to udělá. Touhle “superschopností” naštěstí Grom příliš neplýtvá, ve filmu ji uvidíte cca třikrát, v bezchybném řemeslném balení – color grading a neposedná kamera ostatně odkazují na Ritchieho nebo Wrighta, což je bezesporu příjemné překvapení. Origin tohoto projektu je totiž plný slepých uliček.

Major Grom je první ruskou velkorozpočtovou komiksovkou. Vydavatelství Bubble Comics si nejdřív natočil krátkometrážní stylovku, aby na ni nalákalo americké investory a možná i nějakou tu hvězdu. Jenže producenti z Hollywoodu chtěli, aby se děj přesunul z Petrohradu do New Yorku, hlavní hrdina se jmenoval Harry Thunder a samozřejmě mluvil anglicky. Rusové se jim na to vykašlali, ale tým stojící za krátkometrážní verzí nebyl připravený na natáčení drahého celovečeráku. Všechno šlo na chvilku k ledu, než se obličeje za kamerou i před ní obměnily a nějakým zázrakem se podařilo získat 10 milionů dolarů rozpočtu.

Za ty je ve filmu poměrně dost pohledné akce, dojde i na bondovské úvodní titulky a snahu o rychlé tempo. Kdo si chce film “amerikanizovat”, ten si ho může na Netflixu pustit s anglickým dabingem, ale popravdě řešeno funguje nejlíp v ruském originálu, jakkoliv většina herců bezbarvě deklamuje. Nechci odhadovat, jak moc za to může tvrdost ruského jazyka a jak moc jejich výrazový rejstřík. Rozumným kompromisem může být český dabing, to ať si každý přebere sám. 

Hlavní hrdina s charakteristickým baretem a podkrovním bytem, co připomíná bydlení Erica Dravena z Vrány, je víceméně bezchybný sympaťák z rodu nekompromisních policajtů, co nejdou pro ránu daleko, rozčilují své nadřízené, porušují předpisy a snad až příliš spoléhají na vlastní nedotknutelnost. V devadesátkách bych to považoval za unavené klišé, ale dneska je ve filmech těch die-hard poldů málo. Vlastně všechno, co je v Gromovi zpátečnické, je bráno dnešní optikou takové docela osvěžující. Překáží snad jen dějové twisty a bubák v podobě všemocné a vše sledující sociální sítě. 

Gromovo charisma, resp. kukuč a rychlé končetiny Tichona Žizněvskiho, naštěstí zakrývá většinu slabin, takže lze Groma považovat za slibnou akční kriminálku, bez zbytečných snah o infantilní humor. Zvraty tu nikoho nepřekvapí, solidní koláže s kamerovými oblety však ano, stejně jako snaživý soundtrack a snaha budovat hrdinu i svět kolem něj. Producenti z Bubble Comicsu dokonce prý utrousili ve filmu několik odkazů na další postavy svých komiksů, ale vzhledem k chabé finanční odezvě (v kinech snímek vydělal sotva půlku rozpočtu) se asi revoluce á la ruský MCU konat nebude. Minimálně v případě Groma je to škoda, protože člověk by si dokázal představit pokračování (nejen kvůli nastavovaným scénám v závěrečných titulcích).

Pokud by pokračování přece jen vzniklo, třeba na základě peněz od Netflixu, kterému se jistě vysoká čísla sledovanosti líbí, doporučil bych víc odvahy a rublů. Snímek má vysokou řemeslnou úroveň, ale je znát, že po explozivním představení záporáka film přepne do klidnější vyšetřovací podoby, kde scenáristé tak trochu šlapou vodu. Lepší krimi nebo víc akce, ideálně obojí, by mohlo ruský štáb dostat na dostřel žánrového etalonu blíž, než si mnozí budou ochotni přiznat. Ovšem i tohle kempování pod vrcholem je vlastně docela příjemné.