Filmové léto je v plném proudu, kupodivu je ale trochu problém v něm najít nějakou příjemnou romantickou jednohubku. Mezi obřími roboty a digitálními draky se kiny prohánějí spíš tíživější dramata, Love song je tedy velmi příjemným zjevením.

Příběh talentované písničkářky (Keira Knightley) a vyhořelého hudebního agenta, který s ní chce natočit album (Mark Ruffalo), není zásadně originální ani objevný. Jeho hrdinové sice řeší tíživé osobní problémy, nikdy ale nedřou existenciální dno a vždycky mají poblíž přátelskou ruku, která je popostrčí vstříc šťastné budoucnosti. Odlehčení tu zkrátka dost zasahuje i dramatickou stránku (problémy se řeší až moc snadno), což nemusí být každému dvakrát po chuti.

U Johna Carneyho, jehož Once se vedle vzletných písniček chlubilo téměř syrovým vztahovým podložím, to krapet překvapí. Love song je totiž daleko pohodovější a méně náročná podívaná, v níž Keira tasí jednu pěknou písničku za druhou (vážně je to její hlas!) a Mark Ruffalo tropí rozevláté inspirační humory. Trochu se tedy zasmějete, trošku si pobrečíte, hlavně ale plnými doušky nasajete atmosféru opravdových zákoutí New Yorku.

Ano, Carneyho schopnost zachytit kouzlo reálných lokací plně funguje i tady. A jelikož v nich rozehrává nápaditý pěvecký karneval, často vás vyloženě bude hřát na levé straně hrudního koše. Připočtěte si k tomu docela upřímný pokus o kritiku současného fungování hudebního průmyslu (jakkoliv pokulhává a přijde moc pozdě) a máte před sebou uvolněnou oddechovku, která vás může začít deptat jedině ve chvíli, kdy nad ní začnete příliš přemýšlet.

Že se rádi zaměříte spíš na dobré herce, ještě lepší hudbu a živoucí velkoměstskou atmosféru? V tom případě z kina rozladění určitě nepůjdete.