Ve sci-fi trilogii Labyrint Dylan O´Brien ukázal, že by mohl být víc než další seriálovou hvězdou, na niž si pár let po skončení její show (v tomhle případě Teen Wolf) nikdo nevzpomene, jeho slibně se rozjíždějící kariéru ale zbrzdila ošklivá autonehoda, po které byl rád, že vůbec žije. Love and Monsters je tak jeho první větší film po dvou letech, v němž se navíc nemůže opřít o známé herecké kolegy ani o zajetou značku. Spíš se ji tu pokouší vytvořit. Otázka však je, jestli na to má. 

Ocitáme se v blízké budoucnosti, kdy byl počet lidstva zredukovaný na nějakých pět procent a ti, co jsou naživu, se schovávají pod zemí. Proč? Protože po zemi se plazí gigantičtí brouci a jiní humusáci, které dřív stačilo umlátit novinami, ale teď je rána z brokovnice maximálně naštve. Joel žije v bunkru s partou kamarádů, ti ho mají sice rádi, vědí ovšem , že krom vaření polévky a obsluhy rádia je celkem k ničemu, protože moc odvahy nepobral. Jenže když Joel zjistí, že jeho láska Aimee se schovává jen pár desítek kilometrů daleko, rozhodne se bunkr opustit a najít ji. Nikdo nečeká, že to přežije, když však cestou narazí na dvojici zkušených likvidátorů brouků a odkouká od nich pár fíglů, jeho šance se najednou zásadně zvyšují. Ale ve světě zamořeném monstry to i tak nebude mít vůbec snadné. 

Love and Monsters: FOTOGALERIE

Pokud jste viděli trailer, asi jste si stejně jako já řekli, že to celé vypadá jako Zombieland. No a vypadá a v tom tkví největší problém Love and Monsters, tedy přinejmenším jeho první části. Protože to JE Zombieland a nebýt tam brouci místo nemrtvých, klidně by to mohl být prequel o postavě Jesseho Eisenberga. Dylan O´Brien je stejný nekňuba jako Eisenberg, ale i on má nějaké vnitřní odhodlání postavit se světu. Nebo to nám alespoň – stejně jako Eisenberg – říká jako vypravěč. A navíc se tu za pochodu učí pravidla, jak v drsném světě přežít a Eisenberg měl přeci pravidla i pro to, jakým způsobem chodit na malou, ne? 

Michael Rooker hraje prakticky stejnou postavu jako Woody Harrelson a jeho malá parťačka je jen o něco mladší než byla v prvním Zombielandu Abigail Breslin a zároveň se pokouší cynicky hláškovat jako Emma Stone. Vlastně jsem jen seděl a odškrtával si věci, které Love and Monsters nepokrytě vykradlo ze staršího bratříčka. Jediný výraznější rozdíl tkví v tom, že tu jsou na sebe všichni tak nějak hodní a mají se rádi. 

No první půlku jsem vážně ne protrpěl, ale spíš jsem se u ní trošku styděl. Řemeslné kvality jsou sice slušné, s designem monster si tvůrci hodně vyhráli a všichni hrdinové jsou sympaťáci, ovšem ta nepokrytá snaha doslova vyrabovat Zombieland mi byla vyloženě nepříjemná. Naštěstí se Love and Monsters v půlce rozhodnou být jiným filmem a pomalu se jim začne dařit nacházet osobitý styl. Je totiž docela fajn, že stejně prostoru jako monstra tu dostává i ona v názvu zmíněná láska. O´Brien a Jessica Henwick jsou hodně fajn pár jak v těch romantických scénách, tak i v momentech, kdy bojují proti desetimetrovému monstru, které rádo lidem ukusuje hlavy. A z některých scén dovedou navíc tvůrci vymáčknout i překvapivě velké množství emocí. 

Přehrajte si trailer Takže jo, nakonec jsem se i přes první „vykrádací“ půlku bavil docela příjemně. Michael Matthews dovedl vytvořit vizuálně hodně zajímavý a zábavný svět se spoustou sympaticky hnusných potvor i lidských hrdinů a je docela fajn, když se někdo pokusí tenhle survival žánr pojmout trošku pozitivněji, i když na to jsem si osobně musel trošku zvykat. Zamrzí tedy, že nějakých pětačtyřicet minut se tvůrci bojí jít vlastní cestou a to vykrádání Zombielandu po pár minutách přeroste únosnou mez a začne působit až trapně. Přitom nápadů, zábavných postav a nakonec i osobitého stylu má Love and Monsters dost. Zamrzí tedy, že je začne dávat na odiv zbytečně pozdě a film sám sobě trošku podráží nohy. Na druhou stranu pokud bychom se měli dočkat dvojky, není důvod myslet si, že by tuhle jedinou zásadnější chybu měli tvůrci zopakovat.