Necelý rok po svém úspěšném uvedení v Cannes se do naší distribuce dostává Malý Joe. Snímek, jenž uchvátil porotu skrze herecký výkon herečky Emily Beecham v hlavní roli. Komorní příběh genetické inženýrky Alice, která úspěšnou genovou modifikací vytvoří květinu, co má lidem přinést věčné štěstí, nastavuje společnosti pověstné zrcadlo. Ptá se totiž, co je to štěstí a jestli se dá klíč k lidské spokojenosti najít v geneticky upravovaných rostlinách. Drama s lehce vědeckofantastickou zápletkou má na svědomí rakouská režisérka Jessica Hausner (Hotel, Lurdy), jejíž autorský rukopis poznáte už z prvních záběrů. Zvolené téma je přitom v dnešní době více než aktuální, takže fanoušci chytrých a přemýšlivých sci-fi by měli zbystřit, protože podobných filmů není v průběhu roku tolik, kolik bychom si přáli.

Festivalové filmy mají oproti velkým blockbusterům řadu nevýhod pramenících z velmi omezených rozpočtů. Na druhou stranu to neznamená, že by díky tomu byly jakkoli žánrově hendikepovány, byť si musí vystačit se rčením „za málo peněz hodně muziky“. Díky tomu musí ke zvolenému žánru přistupovat chytře a nedostatek prostředků nahradit komplexností zápletky, šikovnou strukturou děje, adekvátní atmosférou a dalšími filmařskými finesami, které byste u filmů s obřími mimozemšťany a vybuchujícími planetami nejspíš nedohledali. Malý Joe se díky svému tématu i žánru mohl stát zářným příkladem toho, že i na prostoru několika málo čtverečních metrů se dá vybudovat strhující příběh o zhoubných důsledcích genetického výzkumu. Bohužel se mu to úplně nepodařilo a je to velká škoda, protože potenciál pro to určitě měl. Jaké jsou tedy plusy a mínusy?

Co se režisérce a scenáristce Jessice Hausner povedlo na výbornou, je skvěle ložený vizuál. Ten sehrává v celkovém vyznění filmu naprosto klíčovou roli, když navozuje dokonale odosobněnou atmosféru laboratorního prostředí a vytváří působivě sterilní kulisy dramatu, v němž nejde o nic menšího než o podstatu lidství. V prostředí ultramoderní botanické laboratoře nechává vyniknout kontrast mezi bezbarvou funkční strohostí moderních technologií a sytými barvami kvetoucích rostlin, jejichž pyl není dost pravděpodobně tak bezpečný, jak se myslelo. S trochou nadsázky by se dalo říct, že pokud by Steve Jobs dělal do kytek, jeho skleník a laborka by pravděpodobně vypadaly nějak takto. Součástí barevného kontrastu je přitom i samotná hlavní hrdinka, jejíž pastelovými barvami laděné oblečení napovídá, že to bude ona, kdo bude v konečném důsledku stát na straně lidskosti čelící unifikované reprodukční síle přírody hrozící změnit lidstvo k nepoznání.

Poutavá zápletka a skvělý vizuál však bohužel nedokážou zakrýt fakt, že film až příliš rychle odkryje všechny karty, takže zhruba od poloviny filmu víme, jak se věci mají a jakým směrem se bude dějový oblouk naklánět. A to je zásadní problém, protože hrát hru s otevřenými kartami podráží nohy pracně budované paranoie. Ta měla být nosným pilířem celého filmu a udržovat diváka v nejistotě, jestli je pravda skutečně tak polopatistická, nebo zda se hlavní hrdinka filmu přeci jenom úplně nepomátla a její výzkum jí nevlezl na mozek víc, než je zdrávo. V této své nahotě už film nemůže získat žádné plusové body a stává se pasivním nad hranicí únosnosti.

Pomyslnou ranou do vazu jsou potom herecké projevy části vedlejších postav. Ty sice předvádí, co mají ve scénáři, ovšem jejich podání vyznívá lehce (a někdy dokonce i těžce) parodicky, což u filmu na pomezí dramatu, thrilleru, hororu a sci-fi určitě nebyl záměr. Samotná Emily Beecham (Hail, Caesar!, Into the Badlands) je fajn a Ben Whishaw z bondovek v roli znepokojivého kolegy také. Nicméně chování některých postav poté, co byly vystaveny pylu geneticky vyšlechtěné Adély, postrádá tolik potřebnou dávku dramatičnosti. Ledacos ještě mohla zachránit hudba, ovšem kakofonie sestávající z vysokofrekvenčního hvizdu, tlučení do plechových hrnců a štěkotu psů (!) nedokáže navodit vůbec žádnou atmosféru a maximálně odvede poslední zbytky vaší pozornosti úplně někam jinam. A to je v součtu problém, který film sráží na kolena a nedovolí mu zvednout se nad úroveň průměrnosti.