Vážně jsem měl pět minut po opuštění (nabitého) kinosálu chuť poslat Civalovi smsku s výmluvným hodnocením "Na tyhle sra*ky jsme příliš mladí". Parafráze s Rogerem Murtaughem, jedním z nejoblíbenějších akčních skorodůchodců, je na místě. Čeští důchodci za kamerou a před kamerou totiž příliš legrace nám mladým nedopřávají. V Líbáš jako bůh se snaží chytat třetí mízu, posílat zamilované smsky a v marném pokusu o žánrovku vysvětlit všem generacím, že životní lásku můžete lovit i za hranicí padesátky. Zní to pekelně, zvlášť ze scenáristického pera a režijní taktovky Marie Poledňákové, která to nejlepší divákům odkázala před několika desítkami let, a teď už se jen snaží točit nenáročnou zábavu pro své vrstevníky. Obávám se, že většině z nich se bude Líbáš jako bůh nehorázně líbit, stačilo změřit decibely smíchu v sále, a hned je jasno. Ke svým zjevným hollywoodským předobrazům (Lepší už to nebude, Lepší pozdě nežli později, Láska nebeská... Marie má zjevně rozsáhlou sbírku) má ale tahle líbačka ještě mnohem dál než Renčův Román pro ženy k Deníku Bridget Jonesové.

Už samotné vykrádání je sice pozitivním znakem, protože je zábavnější sledovat českou elitu, jak se snaží napodobit čistou žánrovku místo toho, aby se znovu nořila do radostí a strastí normalizace, ale když dva dělají totéž, rozhodně to není totéž. Tím spíš, že se Poledňáková snaží do své kopie vmíchat trochu správné české komediální omáčky plné jadrné mluvy, bezelstně drzých nebo rovnou otravných dětí a šílených vedlejších postaviček. Pepa Vojtek a Dan Nekonečný z Krokodýlů se sice neopakují, ale veškeré osazenstvo záchranky a nečekané cameo oblíbené věštkyně z televize Prima stačí k tomu, abyste pár minut nevěřícně zírali na plátno. Do rozpaků vás ale spolehlivě dostanou i hlavní postavy. Helena je padesátiletá středoškolská profesorka, která žije v domácnosti s rozvedeným manželem-požitkářem a zároveň propadá vztahu s rádoby světáckým doktorem, jehož potkala při mírně akčním porodu (dcera rodila, matka šílela, všichni se smáli... tedy až na mne). Od neskutečně triviálních smsek (pípání přijatých zpráv vyvolává orgazmy) není daleko ke společným schůzkám a Poledňákové se díky přehnaně expresivním postavám ("Člověče, já bych nevěřila, že se v mým věku ještě každý ráno můžu těšit na novej den") daří vzbudit v mladším diváctvu dojem, že sleduje nesmělé randění vlastních rodičů.

Rozhodně to není příjemný pohled a jedinou záchranu ze sevření lišácky slizkého Oldy Kaisera nabízí postava, která si navzdory mizernému scénáři, čecháčkovským kulisám a trapnému vtipkování, dokázala udržet charisma a respekt. Člověk se kterým byste šli na pivo (muži) nebo do postele (ženy). Jiří Bartoška hraje rozvedeného manžela hlavní hrdinky, což mu umožňuje: a) vyžírat ledničku, b) randit s ženami, které by mohly být jeho vnučkami, c) sarkasticky glosovat, když se jeho bývalé něco nepovede (to je naštěstí často), d) tvářit se jako nejvíc cool chlápek na světě, co má v televizi pořad o tom, že stejně všichni se všemi skončí v posteli. Světe div se, ono to funguje! Bartoška s image George Clooneyho bezpečně vítězí nad nástrahami Poledňákové a bezpečně vybruslí i z těch nejbezradnějších situací (viz stavění stromečku v upoutávce). Konkurovat mu může jen Eva Holubová, pokud se zrovna neválí po posteli ve svůdném prádélku. Jako Kaiserova manželka dokonale zvládá roli "stíhačky" a zároveň do děje pašuje jedinou srozumitelnou a zábavnou linii, když si na tokající páreček vyšlápne způsobem za který by se nemusely stydět ani postavy z románů Agathy Christie.

V bezmála dvouhodinovém filmu jsou však tyhle střípky spíš za trest, protože bolestivě naznačují, že mohlo být lépe a snesitelněji. Každá byť průměrná scéna či hláška (posílená slušným soundtrackem, i tady si Marie půjčuje od západních kolegů) je zabitá tím, co ji následuje, případně tím, že půlka herců buď deklamuje jak na divadle nebo si neuvědomuje, že je na place filmu, nikoliv při natáčení dalšího dílu Ordinace či VKVéček. Podíl zkušených herců a televizních rychlokvašek je příliš velký na to, aby tuhle "komédii" zachránilo solidní herectví, vykrývající děravý scénář, který dokolečka recykluje nevěry a staví ženy do role obětí, které stejně těm svým chlapům vždycky všechno odpustí. Nejhůř napsané a odehrané jsou nejdůležitější postavy, takže před touhle filmovou žíravinou není úniku. Místo božských polibků dostanete pěknou nakládačku a když si všechny ty jobovky spočítáte, bezpečně skončíte tam, kde se nacházel můj romantický "feeling" po včerejším "valentýnském" promítání snímku. V záporných číslech. Možná proto teď mhouřím oči nad naprosto hloupým dějem, jehož hrdinka mi připadá stejně mimo a nesympatická jako Diane Keaton ve filmech jako ¨Vdáš se, a basta! nebo Ženy v balíku, a dávám symbolické tři hvězdičky. Za tatínka, za maminku a za babičku kohokoliv. Protože těm všem se to líbit bude. Dal bych i čtyři, kdyby se mnou šel Bartoška na pivo a vysvětlil mi, jak proboha z tohohle vybruslil se ctí.

p.s. Nemá někdo maminku, která by si chtěla napsat protirecenzi?