Cival

Zlo se vrací na scénu! V první půlminutě vás ale může zmást. Marie Poledňáková si umí sestavit tým z šikovných profíků, takže její taškařice bude znovu vypadat o sto procent filmověji než počiny Martina Kotíka. V úvodu by šlo i věřit ve zdárný výsledek, protože Oldřich Kaiser byl vždycky cool a jeho nový snímek se tváří jako neurážející romantika pro starší a pokročilé (proto dvě hvězdy). Jenže pak se cosi zvrtne a začnou se otvírat jizvy, které se od Jak se krotí krokodýli stihly zahojit jen zdánlivě.

1) Přichází humor. Oldřich Kaiser legračně padá do vrátek a o chvíli později vstupuje do 21. století i klasická etuda s prasklou vodou. Prosím, smích!

2) Objevuje se jadrná mluva. Žere se, sere se, nasírá se. Smích podruhé!

3) Přibíhají roztomilé děti (jedno z nich dokonce dřepí na záchodě - další vtipné lulání? Nebo kakáme?). Teď se směje už celá vesnice.

4) Herecky silný trolístek, i s charismatickým Jiřím Bartoškou, rozšiřují celebrity z televizních magazínů (Roman Vojtek střídá Pepu Vojtka, zjevuje se i Karel Šíp). Peklo se blíží.

5) Pozor, erotika! V podání Marie Poledňákové je každé svádění a každé vystrčené poprsí (vzpomeňte na Báru Štěpánovou a Evu Holubovou v Krokodýlech) zvlášť děsivým úkazem. Erotické jiskření z Líbáš jako Bůh to jen stvrzuje... dost možná vás zbaví hříchu a zažene do kláštera. Jen abyste o sexu už nemuseli nikdy slyšet.

6) Poslední scéna filmu vystraší nejvíc. Bude klasik z Národního divadla Václav Postránecký znovu prdět? A posadí Nadě Konvalinkové znovu někdo na hlavu maják?

Zkrátka... nebylo té lidové zábavy už dost?