Hororovému žánru se v poslední době nebývale daří. Loňští Hříšníci uspěli u diváků i na Oscarech a spolu s Hodinou zmizení se často objevovali v žebříčcích nejlepších filmů roku. Aktuálně si v kinech můžete zajít na Posedlost a Backrooms, levné snímky, ze kterých se staly fenomény. A člověk by si tak řekl, že poslat do kin oceňovaný horor je víceméně jistota úspěchu. Jenže diváci jsou vybíraví a australský Leviticus rozhodně minimálně komerčně nepůjde ve stopách zmíněných kousků. Ale ono to dává smysl, i když jde o hodně zajímavou podívanou, zdaleka není tak divácká. Což ovšem neznamená, že není zajímavá a zaslouží si, aby zapadla. 

V malém australském vidlákově žije dospívající Niam a nejspíš by byl rád, kdyby mohl žít někde jinde. Není tu nic zajímavého, jen komunita lidí spojená až fanatickou vírou v boha a rebelský Ryan, s nímž Niama pojí víc než kamarádský. Je to láska. Dost možná první, určitě velká. A jeden z mála důvodů, proč mu uprostřed pustiny a maloměstských pokrytců nezačíná hrabat. Jenže pak dojde k události, která všechno změní a městečko najednou přestává být tak přátelské, jak se tváří. A to není nejhorší, Niam, Ryan i další hrdinové zjišťují, že nenávist a přespříliš konzervativní myšlení mohou vést k něčemu mnohem horšímu než jen k soudivým pohledům a nepochopení. K něčemu, kvůli čemu se umírá. 

Leviticus: FOTOGALERIE

Celovečerně debutující Adrian Chiarella pojal Leviticus jako kombinaci hororu a dramatu o dospívání v zapadákově, kde každý vidí tomu druhému do oken a každý má názor na to, jak ten druhý žije. A bohužel se ho nebojí vyjevit. Samotné děsivé scény spoléhají spíš na postupně budovanou atmosféru než na lekačky, i když dojde i na ty a jsou povedené. Mnohem víc se však Leviticus snaží divákům i hrdinům dostat pod kůži a nutí je konfrontovat se s hrůzou, která na sebe bere svým způsobem tu vůbec nejděsivější podobu. 

Postupné odhalování, proti čemu stojí a kdo a proč jim vlastně usiluje o život, nakonec Leviticus přesouvá více do hororového žánru, ale zároveň se ukazuje, že tím největším monstrem není to, co chce Niama a Ryana roztrhat na kusy. Mnohem hrůznější je vyrovnávání se s faktem, že nemají kam utéct před pohledy svých sousedů a jejich bigotními názory a že ti, kdo by měli v ideálním světě stát na jejich straně a podporovat je ve chvílích, kdy se cítí nejhůř, jsou nakonec ti úplně nejhorší. Horší než to, co jim jde po krku. 

A tady nastává největší problém chváleného australského hororu. Chiarella se pokouší rozkročit ne přímo mezi dva žánry, ale spíš mezi dvěma styly. A snaží se o to tak moc, že ve výsledku nezvládne naplno prodat ani jeden. Hororové scény jsou povedené, na druhou stranu v žánru nijak zvlášť nevyniknou. A dramatická, respektive vztahová rovina, není vytěžená tak, jak by si zasloužila. Právě tam to zamrzí nejvíc, protože od začátku je prakticky jasné, v jaké pozici jsou hrdinové proti svému okolí, bohužel k reálné konfrontaci tu v podstatě nikdy nedojde. Bylo by fér říct, že Chiarella k ní ani nesměřuje a spíš chce hrdiny dostat do situací, kdy vědí, že konfrontace s okolím jim nic nepřinese, protože jejich sousedé a rodiny mají prostě jasno v tom, co se děje a co si o tom myslí. Nemůžu si však pomoct a nějaké silnější emoce mi tu dost chyběly. 

Leviticus se pokouší být rozkročený mezi dvěma styly a nahlíží na téma lásky, nepochopení a neochoty porozumět z hororové i osobnější a dramatické perspektivy. Ani v jednom směru vyloženě nezklamává a v obou funguje. Ale na druhou stranu až do konce u mě přetrvával pocit, že na horor by to celé mělo být malinko děsivější a jako drama se to drží až zbytečně při zemi. A sází to spíš na naznačování než vyhrocené situace, což jako tvůrčí záměr chápu, jako divák jsem měl ovšem pocit, že bych mohl a měl dostat trošku víc. 

MZ Live, ve kterém se řeší nejen Leviticus

Bez debat jde ale o pozoruhodný příspěvek do kategorie chytrých a důležitých hororů schopný nenápadně vyvolat v člověku emoce (a zdaleka nejen strach) a přemýšlet o tom, kde končí hranice mezi láskou a nenávistí u lidí, u nichž by to druhé člověk hledat rozhodně neměl a nechtěl. Zajímavý film od zajímavého tvůrce, který snad příště přijde s něčím, co se nebude držet tolik při zemi.