Když Jaromír Hanzlík ohlásil, že si k sedmdesátinám střihne scenáristickou premiéru, mnoho důvěry v nás nebylo. A když se začátkem roku objevil trailer, zbytky důvěry se rozplynuly. Romantická komedie, představující po pár letech Hanzlíkův návrat na filmová plátna, měla být podle slov samotného autora především podívanou pro ženy. Jenže poctivá romantika ze staré školy se nekoná, namísto ní vidíme zcela obskurní bídu.

Režie se kvůli zdravotnímu stavu Jiřího Menzela ujal televizní rutinér Jiří Adamec, který v devadesátkách zaštiťoval nepřeberné množství nováckých estrád. Poslední roky o něm ale nebylo slyšet, no a teď se hlásí hned se svým filmovým debutem. Přestože Adamcova režie rozhodně ani v nejmenším nepřekvapí a drží se stereotypního řemesla z malých obrazovek, vůbec to nevadí, neboť jde zcela ruku v ruce s naprosto toxickým scénářem.

Nejen názvem, ale i rámcovým příběhem se Hanzlík nenápadně vrací ke své roli hejska Honzy z Léta s kovbojem. I tady se prohání na koni a otevírá oči sympatické ženě trpící v nešťastném vztahu. Tentokrát se jedná o Alenu Antalovou, kterou jsme před kamerami taky hodně dlouho neviděli. Jejím tupým a necitlivým manželem je Igor Bareš, odvádějící standardní práci, a za dceru má Lucku Vondráčkovou, která je však ve skutečnosti jen o osm let mladší než Antalová; vztah matky a dcery se tedy těžko věří, ale to je ještě jeden z těch menších problémů. Tedy, trpitelská a obětavá Anna si s manželem nikdy nepromluvila o pocitech, a tak po pár dekádách nespokojenosti přijíždí na koni tajemný Hanzlík a společně prožívají velmi decentní rurální romanci. Lesních a polních scenérií si užijeme habaděj, skutečného jiskření a zamilované přirozenosti však už mnohem méně.

Opět se projevuje i mnou oblíbený nešvar, totiž že všechny postavy (tentokrát ale snad úplně všechny) jsou zlé, hloupé a chovají se k sobě až karikaturně hnusně. Vesničtí ochmelkové hýří prázdnými sexistickými řečmi, městské paničky se chlubí nevěrami, troškovsky brebentivé babky zase všechny zbytečně otravují. Občas jsou naťuknuty motivy stárnutí či předsudkuplné nevraživosti mezi vesničany a měšťáky, ale zjevně se jedná spíše o náhodné ústřelky. Ústřední postavy jsou neživotné a jen plní své šablonovité role, odříkávají nesmyslné repliky a chovají se zcela bez motivace - jen proto, aby je příběh mohl vehnat do několika vizuálně líbivých scén. Po chvilce člověk zjistí, že není komu fandit, protože tady si slitování nezaslouží vůbec nikdo, a tak vás náhodné chování bytostí fyzicky podobných lidem přestává bavit. Že občas hapruje zvuk a postavám není rozumět, už tedy rozhodí jen největší srdcaře.

Zaujme masivní množství postav ve vedlejších rolích, které jsou nevyužité a přinejlepším se dostanou k nějakému tomu gagu, který působí jak z jiného filmu. Celkově lze říct, že nálada je nekonzistentní a divák si nemůže být jistý, jestli sleduje vesnickou crazy komedii, gerontofilní melodrama nebo béčkovou kriminálku se zápletkou na úrovni Pojišťovny štěstí. Momenty jako nevysvětlená scéna pohřebního průvodu s písní Já chci žít nonstop v pozadí jsou už na úrovni čirého dadaismu.

Hanit postarší tvůrce, kteří si v pokročilém věku splnili sen a natočili film, není nic hezkého; raději se pořádně obouvám do přemrštěných ambicí netalentovaných mladíků. Ovšem Hanzlíkův film je opravdu propadák, jehož existenci nelze omluvit vůbec ničím. Tohle není výpověď člověka, který chce to důležité, co v životě zjistil, předat dál; namísto toho výsledek vypadá jako zahořklé lamentování nad dnešní dobou a vzpomínání, že dřív bylo lépe.

Vím, že následující frk jsem už jednou použil, a přestože už tenkrát nebyl nic moc, i teď, napodruhé, je zábavnější než cokoli z tohoto filmu. Takže, abych jen nehanil, závěrečný odstavec recenze bude patřit pozitivům tohoto díla.