Pokud si následující text přečte někdo, komu se Babovřesky, jakož i celá Troškova tvorba převelice líbí, pak mu řeknu něco málo o svém vkusu. Neulítávám jen na evropských rakovinotvorných artech a nerozebírám Tarkovského se svými hipsterskými a pozérskými kamarády v undergroundových brněnských kavárnách. Domnívám se, že dokážu ocenit i humor pro obyčejné lidi.

Babovřesky: FOTOGALERIE

Jakkoliv může takové označení vyznívat snobsky, jsou to především Troškovi fanoušci na sociálních sítích, kteří onen vzývaný „vkus obyčejného českého člověka“ staví na piedestal a jakoukoliv kritiku odmítají jako výkřiky závistivých a nepřejícných rádoby intelektuálů. Tak to ale není. Dusím se smíchy jak u skeče o fotbalu filozofů od Monty Pythonů, tak u některých komedií Paola Villaggia, v nichž se to kopanci do rozkroku a jinými lacinými gagy jen hemží. V Babovřeskách se muži svíjejí v bolestech po zásahu do intimních partií každou chvíli. Na rozdíl od mistrů italské školy buranského humoru to však není ani trochu vtipné. Naopak. Je to neuvěřitelně – a neuvěřitelně si podtrhněte – trapné.

A trapné jsou vlastně celé Babovřesky. To ale všichni věděli už po zhlédnutí traileru. Ani ten nicméně nedokáže diváka připravit na přívaly studu, které ho v přeplněném sále atakují. Otázkou není, zda se Troškův nový pokus o stvrzení neprávem přisvojeného statutu krále české komedie nepovedl, ale jak moc se nepovedl.

Jakoby Troška po Kameňácích naprosto zapomněl, jak se tvoří nosný filmový příběh. Místo toho jen poslepoval asi čtyři nebo pět nesouvisejících námětů, které mu zaslali diváci, když je požádal o vtipy do scénářů. Babovřesky se nemohou celou dobu rozhodnout, čemu se vlastně budou věnovat. Mladému faráři, kterého klevety starých bab ženou do lascivního objetí starostovy manželky? Dobráckému synkovi, který opravuje sídlo po tetičce a po večerech balí Lucku Marmeládu? Starostovi? Jeho ženě? Hlavní drbně? Historce o strašidelném domu? Pokaždé, když se začne nějaká dějová linie rozvíjet, je nemilosrdně utnuta jinou, a tak pořád dokola až k hořkému konci. Vlastně čtyřem koncům, přičemž ani u jednoho není jasné, zda nejde o sen, respektive noční můru. Nechybí ani nastavování zrcadel, tedy komunální satira toho nejhrubšího zrna, která si obzvláště u hlášky s Ulicí pravdy a lásky nezadá s tím nejprimitivnějším humorem „obyčejných lidí“. 

Modlíte se, aby se znovu objevila stará Škopková, všechny zfackovala a nastolila matriarchát.Přímo fyzicky bolestivá je neúměrná stopáž. Řekli byste, že primitivní děj se nadá natáhnout na víc jak 80 minut? Chyba lávky, naivové, Zdeněk Troška vám naservíruje rovné dvě a čtvrt hodiny. Dvě a čtvrt! Pekelně dlouhé je to hlavně proto, že každá humorná situace je vysvětlována nejmíň pětkrát. Nejčastěji to vypadá tak, že starosta chce sestřelit holuba, ale místo toho trefí faráře na stromě do varlat. Farář pak popisuje sestře, co se mu stalo. Sestra to pak řekne starostově ženě. Ta to oznámí svým dětem. Děti to vybalí na starostu. Ten je dutý jak štoudev, takže nic nepochopí. Děti mu to vysvětlí ještě jednou. Starosta se zděsí a běží za farářem, který to mezitím znovu popisoval jeho ženě, aby se dozvěděl, jak to vlastně celé bylo.

Když si uvědomíte, že takhle vypadá většina příběhu, je vám jasné, že dramaturg byl šimpanz po lobotomii. Nikdo jiný by režisérovi podobná zvěrstva nedovolil. Celý film tak připomíná jeden z neduhů staří, kterým trpěl i profesor Zdeněk Nejedlý – neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit.

Pocitově mají Babovřesky hodin zhruba pět, přičemž už po pár minutách se díváte na hodinky a přejete si, ať už to skončí, načež přijde první humorná zrychlovačka, která byla v komediích out už za němého filmu. Jelikož Troška nemá invenci ve slovníku, vrazí ji tam každých deset minut a vám nezbude, než zabořit tvář do dlaně a tiše sténat. Dále nesmí chybět ani product-placement, který dosahuje vskutku monstrózních rozměrů i na poměry českého filmu – rodina snídá, obědvá i večeří jeden nejmenovaný dort, hrají jednu nejmenovanou rozhlasovou soutěž a čtou jen jedny nejmenované noviny. Troška se ho nesnaží nějak skrývat, naopak vám ho cpe horem spodem, co se do vás vejde. Čas se neúměrně vleče i kvůli otřesnému přehrávání celého hereckého (a hlavně nehereckého) ansámblu, za nějž by se styděli i ochotníci z Cimrmanova Vichru z hor.

Přehrajte si trailer Abych to shrnul, Babovřesky vypadají jako Slunce, seno… bez herecké etudy Heleny Růžičkové. Schválně si vybavte scény, v nichž se neobjevuje – ty nestojí za nic a vy se jen modlíte, aby se znovu objevila stará Škopková, všechny zfackovala a nastolila matriarchát. Troška již přes čtvrt století parazituje právě z lidového naturelu Růžičkové, ze zemitosti jejího výkonu. Nic jiného mu oblibu nepřineslo. Úspěch Kameňáků a Babovřesek jsou jen důsledky.

Na druhou stranu, vždyť o nic nejde. Povinně na to chodit nemusíte, DVD si taky nekoupíte a Nova má jen o jeden reprízovaný evergreen navíc. Až to budou dávat v televizi, alespoň budete moci dělat něco užitečného. Třeba si přečtete dobrou knížku, půjdete běhat nebo pomůžete staré sousedce s taškou. Váš svět a svět fanoušků Babovřesek se stejně nikdy nepotká. Snad.