Dnes je jednoduché najít si na Wikipedii, kdo to byla Lee Miller. Modelka, kosmopolitní světoběžnice, umělkyně a svobodomyslná múza umělecké smetánky na obou stranách Atlantiku, z níž se prakticky ze dne na den stala válečná fotografka a zpravodajkyně. Jako jedna z prvních žen na světě se přičinila o to, abychom nikdy nezapomněli na hrůzy druhé světové války. Jenže bývaly doby, kdy si na její jméno ani dílo prakticky nikdo nevzpomněl. To, že její fotografie nezapadaly prachem kdesi v archivu časopisu Vogue, vděčíme především jejímu jedinému synovi Anthonymu Penroseovi. Ten odhalil pozoruhodnou minulost své matky až po její smrti a postaral se o to, aby její odkaz nezanikl. O jejich komplikovaném vztahu, o válečném běsu i kruté dani, kterou za své snažení musela Lee Miller zaplatit, pojednává životopisné válečné drama s názvem Lee: Fotografka v první linii od debutující režisérky Ellen Kuras s Kate Winslet v hlavní roli.

Kate Winslet se ovšem nechopila pouze hlavní role – z pozice producentky usilovala o natočení životopisného snímku o pozapomenuté ikoně válečné žurnalistiky dlouhých osm let. A nebyla zdaleka první, kdo se o to snažil. Anthony Penrose však svolil s natáčením až právě v případě projektu Kate Winslet, které rovněž otevřel rodinný archiv plný artefaktů z dob, kdy Lee cestovala po válkou zjizvené Evropě a fotila život vymknutý z kloubů. Od bombardování Londýna až po vyhlazovací tábory Dachau a Buchenwald. Film se soustředí právě na toto přelomové období v životě slavné fotografky a zkoumá, jak se z bývalé modelky a společnice slavných umělců stal válečný zpravodaj tělem i duší. A jakou cenu za to Lee zaplatila.

Pro snímek o výrazné ženské osobnosti válečného zpravodajství si Kate Winslet vymínila, že jej musí natočit žena. Chtěla totiž zkoumat život a osobnost Lee Miller očima ženy, aby předešla mužskému pohledu na věc. Její volba nakonec padla na Ellen Kuras, kameramanku a dokumentaristku, s níž se sešla již při natáčení Věčného svitu neposkvrněné mysli v roce 2004 a následně znovu o dekádu později při natáčení Královy zahradnice. Navzdory tomu, že Kuras neměla žádnou předchozí zkušenost s hraným filmem, ukázala se nakonec jako skvělá volba. její zkušenosti z dokumentaristiky dovedně přispěly k vytvoření svébytného portrétu ženy, která sama sebe dobrovolně uvrhla do srdce temnoty.

Jaká byla Lee Miller ve skutečnosti nám Kuras podává ve dvou dějových liniích. Jednak v rámci interview někdy v 70. letech, kdy se ji mladý novinář (Josh O'Connor) snaží rozpovídat jak o sobě, tak o době, kdy se zničehonic stala válečnou zpravodajkyní časopisu Vogue. Hlavní dějová linka nás pak zavede do druhé poloviny 30. let, kdy sledujeme její přerod z odkvétající bohyně do zarputilé a tvrdohlavé fotografky, procházející peklem druhé světové války. Na kontrastu obou žen – jak stárnoucí Lee pronásledované fantomy dávných hrůz, tak odhodlané a neústupné Lee za objektivem oblíbeného fotoaparátu Rolleiflex – vykreslila Kate Winslet živoucí profil ženy, pro kterou konvence nic neznamenaly.

Zřejmě vás nepřekvapí, když napíšu, že Kate Winslet jakožto Lee Miller pokračuje v plejádě silných ženských rolí, do nichž vkládá podstatný kus své vlastní neotřelé živočišnosti a bezostyšnosti. Ačkoli nám scénář neumožní nahlédnout víc do vnitřních prožitků ženy, jejíž oči toho v životě spatřily až příliš, Kate je opět nedostižná. Její deviza spočívá v efektivním bourání mýtů o ženách jako slabším pohlaví. Lee Miller je v podání Kate Winslet všechno možné jenom ne bývalá modelka, jak byste si ji pod tímto slovním spojením mohli pod vlivem soudobého kultu věčného mládí a krásy představit. Je přirozená, živelná, živočišná, spontánní, při těle a naprosto nespoutaná jakýmikoli konvencemi. Je radost sledovat, jak doslova válcuje veškeré překážky ve snaze dosáhnout svého.

Britové jí nechtějí dát prověrku, aby mohla pracovat jako válečný zpravodaj? Pak si ji pořídí od Američanů a už míří do první linie. To je Lee Miller v podání Kate Winslet. Žádná překážka pro ni neexistuje – snad s výjimkou snahy lidí zapomenout na válečná zvěrstva. To je nepřítel, nad kterým Lee nedokázala zvítězit nikdy. Ostatní postavy se kolem ní pouze vyskytují, ale nemají příliš vlastního prostoru – ať již jde o manžela Rolanda (Alexander Skarsgård), spolupracovníka Davyho Schermana (Andy Samberg) nebo šéfredaktorku Vogue (Andrea Riseborough). Tohle je sólo pro Kate Winslet.

Přehrajte si trailer Troufám si tvrdit, že zde existuje určitá paralela mezi odhodláním Lee Miller ukázat světu skutečnou tvář války a zarputilostí Kate Winslet a Ellen Kuras prosadit svou vlastní filmovou výpověď o životě Lee Miller. Výsledný snímek totiž není klasickou životopisnou ódou na odvážnou Američanku ani feministickým manifestem o těžkostech žen své doby. Je to film zachycující vnitřní prožitky člověka, jehož oči viděly tolik, že se to na něm podepsalo do konce života. Tato pomyslná vazba mezi filmem, skutečnou osobností Lee Miller a jejím znovunalezeným odkazem představuje přidanou hodnotu, díky níž si Lee: Fotografka v první linii suverénně říká o vaši pozornost.