Romantická komedie jako zakončovací film karlovarského festivalu? Hvězdná Emma Thompson nakonec nepřijela, přesto měli festivaloví diváci možnost vidět tuhle novinku o pár dnů dřív než zbytek republiky. Teď už si však u společensky angažované konverzačky mohou vypnout mozek všichni,  jelikož se zaměnitelný kousek z celkem atraktivního prostředí dostává i do běžných kin. Jenže bohužel není moc důvodů, proč byste mu měli věnovat pozornost.

Standardně profesionální Thompson ztvárňuje stárnoucí moderátorku večerní talk show, která se postupem let vypracovala ve špičku ve svém oboru. Přestože je z Anglie, diváci v zámoří ji milují. Má doma spoustu cen Emmy a je jedinou ženou, jež má vlastní show (film tak efektivně opomíjí reálné televizní ikony jako Ellen nebo Oprah, ale budiž). Sledovanost však klesá, protože tým scenáristů sestává výhradně z mladých bílých mužů – což samozřejmě musí někdo pročísnout. A tím někým je Mindy Kaling, představující oplácanou svobodnou matku indického původu a naplňující tak snad všechny dostupné stereotypy menšiny. Právě ona svým intelektem a vtipem dokáže i bez jakéhokoliv vzdělání v oboru show pozvednout a nakonec i změnit zatvrzelou a protivnou moderátorku. Třikrát sláva!

Hlavní tvůrčí silou za tímto filmem je Kaling, známá hlavně z americké verze Kanclu, několika apatowovských komedií a také jako součást nepříliš povedených Debbiiných parťaček. O její angažovanosti tedy nemůže být pochyb, stejně jako o ne zrovna oslnivé kariéře z hlediska kvality. Na Late Night se podílí producentsky, scenáristicky i herecky jako protipól zahořklé postarší bílé ženy (jak se ve filmu sama nazývá) Emmy Thompson. Nepříliš podstatné mužské role pro Johna Lithgowa a Hugha Dancyho nezaujmou a ani televizní režisérka Nisha Ganatra do výsledného mixu nic překvapivého nepřidává, a tak se přímo nabízí otázka, proč by mělo mít smysl tenhle film vlastně vidět.

Late Night vypadá jako zaměnitelný televizní film a možná na téhle úrovni měl i skončit; jenže angažované téma ho zjevně dotáhlo až do našich kin. Kaling prý scénář psala přes tři roky a možná i to je důvodem, proč snímku ujel vlak – vážně v dnešní době potřebujeme něco tak doslovného a pod povrchem prázdného? V až pohádkově nereálném příběhu totiž chodící minorita porazí armádu bílých mužů i jimi ovládanou konzervativní ženu a nadšená óda na feminismus i #MeToo je završena; odsudek nepotismu, šovinismu a rasismu je pak jen třešničkou na dortu. Vzhledem k banálnosti sdělení se však jedná spíše o medvědí službu.

O to děsivěji působí zahraniční reakce, v nichž drtivá většina novinářů zvedá palec nahoru; sice opatrný, ale přesto jednoznačný. Těžko říct, jestli v zámoří panuje tak hutná atmosféra, že se prostě nehodí kritizovat podobný film, anebo jestli je tamější mentalita oproti nám posunutá přeci jen někam jinam. Výsledek Late Night je však až příliš jednostranný a zjednodušující, aby nám o předkládaných problémech řekl něco nového – a navíc není ani nikterak zábavný. Tak aspoň že si tvůrci vydupali, aby na place byla na všech pozicích přesně polovina žen...