Český film to rozjíždí na plné obrátky a plynule plní kvótu slibovaných pětatřiceti českých kousků pro tenhle rok. Nebojte se ale, že byste se v tom ztratili - další přírůstek zvaný Kuličky se vůči zbytku přece jen trochu vymezuje, ostatně stačí se podívat na zdroje financí a s potěšením zjistíte následující: je tolik příjemné alespoň u jednoho filmu nezahlédnout bujaře vyvedené logo Novy, slibující angažovanost „našeho-vašeho“ humoru. Z Kuliček sálá rozum a osobitost produktu, který ví, za čím jde a Čestmír Kopecký jako tajuplná šedá eminence z nezávislého producentského postu opět tyčí undergroundový prostředníček všem, kdo se nechávají strhnout zmiňovaným středním nováckým proudem. O to víc mě mrzí, že traileru samotnému nelze ustlat na vavřínech a ověsit ho upřímnými a zaslouženými superlativy. Snaha o vyobrazení klubové reality statečně evokuje intelektuální seance na ČT2 a působí v našich filmových končinách ojediněle a neotřele. Jenže typicky český filmový dialog opět úřaduje – v ústech herců, kteří si s ním neví příliš rady, protože takhle ve skutečnosti nikdo nemluví (pasáž o volném sexu, čistotě a věrnosti je zářným příkladem). Vyniká to o to víc, když pohříchu využitá hudební složka zvolní a ukázka se láme do klasického mustru „přehlídka vět bez ladu a skladu“, pro české luhy a háje tolik typického. I přes udělený hvězdičkový verdikt mě ale Kuličky pořád zajímají mnohem víc než polovina filmů s Kotky a Mádly. Slovo generační v jejich podání začíná být poněkud únavné – Kuličky možná přinesou na scénu novou svěží krev.
