Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Krvavé pobřeží | Red Cliff | 2008
csfd  imdb  kinobox
US premiéra: 20.11.2009
CZ premiéra: 18.06.2009
režie: John Woo
hrají: Tony Leung Chiu Wai, Takeshi Kaneshiro, Zhao Wei, Shido Nakamura, Jun Hu

Recenze 2. části


ikona
Cival
 

Cestu menšího zla je třeba volit nejen v politice. Občas vás situace na filmovém trhu dostane do úzkých, kdy není možno vykroutit se beze ztrát. Může za to sám John Woo, který netroškařil a svůj historický opus roztáhl přes čtyři a půl hodiny. A pak svolil k tomu, aby publikum nezatížené čínskou historií dostalo kompromisní verzi. Skoro o polovinu kratší!

Jak už asi víte, nebo teď alespoň tušíte, za několik hodin si českou premiéru neodškrtne první díl Krvavého pobřeží, nýbrž mezinárodní sestřih o délce sto padesáti minut, který nabízí ve zhuštěné formě to zásadní z obou částí. Přebujelý kolos redukuje na pahýl. Před vámi tak stojí nepěkná volba: Buď si užít monumentální manévry na velkém plátně, s odpovídající zvukovou aparaturou, zkrátka v jediné podobě, v jaké Krvavé pobřeží může naplno vyznít. Anebo sáhnete po původním dvoudílném sestřihu, jenž je k mání už pár týdnů na naleštěných discích, a provětráte Wooův biják na počítači, televizi nebo domácím kině. Nebude to ideální promítání, ale aspoň Krvavé pobřeží zhlédnete v té „jediné podobě, v jaké může naplno vyznít“. Vyberte si.

Z naší redakce se nikdo na sestřih neodvážil. Dvojka nicméně naznačuje, že osekání nemuselo mít tak drastický dopad – na rozdíl od jedničky se totiž v završení Wooových válečných fantazií vyskytuje spousta plonkového materiálu. Možná budu v tomhle názoru osamělý, ale druhou část jako by vystýlalo moře hlušiny. Film se rovná čekání na finální úder, na bitvu tak kolosální, že se Petersenova Trója bude stydět někde v koutě a Ben Hur si nostalgicky připije na dobu, kdy se mohly za námořní bitvy utrácet miliony (ať už v jakékoliv měně). Než se tak stane – a že se tak stane po dobré hodině a půl – míchá se jen řídká omáčka okolo.

Vojáci čutají fotbal, vojevůdci plkají, nabídne se etuda o přátelství chlapce a dívky v mužském hábitu, vojevůdci znovu plkají, vyřeší se pár problémů uvnitř armády a než začnou velitelé znovu plkat, dočkáme se několika taktických manévrů, jež musí předcházet každé pořádné bitvě. Vzájemné demoralizování, matení a finty vedené kvůli zisku materiální převahy jsou nafouknuty do přemrštěné stopáže, která některé epizodky mění v úmorné odpočítávání do závěrečného válečného zážehu. Málokterá scéna se přitom zdá být nepostradatelná pro příběh, anebo alespoň bezvýhradně působivá sama o sobě – výjimkou budiž pečlivě zrežírovaná sázka o šípy, při níž se už Wooovi trikaři rozcvičovali na velkolepý konec.

Ten znovu omráčí svou rozmáchlostí (i když digitální podání hořících loděk místy tahá za zorničky, oheň se prostě nerenderuje snadno). Po vylodění lze jen kolovrátkově opakovat chválu vyřčenou na vrub prvního dílu, s poznámkou, že v boji muže proti muži a šik proti šiku Woo už nedokáže vykládat nové trumfy a „jen“ rozvádí laskominy z jednotky. Jeho hrdinové se blíží ke konci, proto občas hopsají do větší dálky, svolí k teatrálnějším gestům a zabíjí ještě víc bezejmenných pěšáků. Ale po dvou masakrech z jedničky vás ten třetí, definitivní, může uchvátit jen celkovým, až nezdravě moderním podáním, kdy se dávné bitevní pole mění v ekvivalent druhé světové války. Třaskaviny poletují vůkol, neb je to jejich úkol, zapaluje se všechno, co jen může hořet, což při totálním nasazení nejrůznějších metačů a katapultů mění pláň v minové pole. Jak kdyby se tříštily granáty a zařezávaly šrapnely. Až po chvíli vám dojde, že se nacházíme v době luků, šípů a sandálů, jež Woo drze zatáhl do soudobě energické vřavy. Ovšem k nářezovosti prvního dílu se tím beztak neprotlačil.

Těch šest hvězdiček pro dvojku proto považuju za akurátních. Nejzásadnější bitvy vzplály dřív, k té poslední vede příliš dlouhá štreka s hluchými motivy o ženské emancipaci a s oprýskanou ódou na zvláštní přátelství mezi dvěma vůdci (už jej důkladně vyvařil první díl).

A jak říkám, verzi si vyberte sami.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Verdikt

avatar6/10

Cival



Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    LiLLZe

  • avatar7/10

    jeff87

  • avatar8/10

    Livia

Recenze 1. části


ikona
Cival
 

Říká se, že doma není nikdo prorokem. Ve filmové branži to ale zjevně neplatí, protože návraty velkých režisérů na rodnou hroudu nesou chutné plody. Hollywood ta slavná jména víceméně vyhnal - proto se třeba Paul Verhoeven nebo John Woo přesunuli tam, odkud vzešli, a ve svém přirozeném kulturním kontextu začali znovu tvořit. Verhoeven věnoval světu chválenou Černou knihu, John Woo si dal trochu na čas... ale není těžké pochopit proč. Z čínské půdy si totiž vydupal kolos těžko uvěřitelných rozměrů.

Historická epopej o válce dvou armád byla zafinancována osmdesáti miliony dolarů. V zámoří za takovou sumu pořídíte slušnou kriminálku nebo středně nákladný akční film, na dalekém východě ovšem dokáží se stejnými zdroji pořídit čtyřhodinový velkofilm, proti němuž vypadá rozmáchlá Austrálie jako komorní atéliérové drama s trochou písku a pěti herci. Na výkladní skříně Hollywoodu sedá prach, když kolem projede John Woo se svými armádami. Jak by ne, když jeho projekt stál třikrát víc než opulentní Hrdina. Na výsledku to okamžitě poznáte a hlavně uvidíte - Krvavé pobřeží totiž přináší čirou rádost z epiky.

Wooův opus oživuje pocity, které jsme v digitálním věku už dávno zapomněli. Pracuje s tisícovkami statistů, monumentální výpravou a takovou haldou vojenské výbavy, že byste z toho postavili armádu autobotů. Proto manévry tisícových armád působí jak za starých dobrých časů. Jako by si na ně šlo sáhnout, jako by se člověk vrátil o pár desítek let zpátky k antickým velkofilmům, k Cidovi a k dalším velkoprodukcím, v nichž si kompars poctivě prošlapával cestičky v sandálech. On je opravdu rozdíl mezi tím, když se perou digitální špendlíkové hlavičky (nebo když vám software Massive umožní, aby proti sobě běžely kvanta znesvářených, ehm, pixelů), a když vidíte cákat krev z tisícovek pěšáků navlečených v dobové zbroji. Woo samozřejmě párkrát zamachruje s monumentálními záběry na celé bojiště, jinak ovšem užívá triků uměřeně, jen jako prostředku k dokreslování a šperkování. Což je paráda, protože Kravé pobřeží díky tomu překonává obvyklou trikovou „lehkost až prázdnotu“ a udiví tělesnými bitvami, v nichž se opravdoví lidé řežou hlava nehlava.

Mohutné válečné scenérie vrací Wooa na režijní vrchol. Jako by Kód Navajo nebo Výměnu točil televizní rutinér, a až teď se znovu probudil audiovizuální mág, jenž přesně ví, kdy vložit zpomalovačku a kdy prolnout dva záběry do sebe. Krvavé pobřeží slibuje orgasmus pro oči. Ve velkorysých kulisách Woo zaranžoval další ze svých krvavých baletů, tentokrát v něm však přibylo na fyzičnosti. Bitvy, tedy půlhodiny naplněné akcí, skvěle kloubí jemnou choreografii, tak jak ji známe od Yimoua Zhanga, s klasickou fyzickou řežbou z dob, kdy se usekávaly hlavy a kdy kopí končily v průdušnicích. Woo je přitom mistrem kinetiky, jeho kamera se co chvíli nechá strhnout bitevní vřavou, doslova nasává energii z bojovníků a přelívá ji na plátno. Do toho vlají prapory, prýští krev a poletují šípy a kopí, zkrátka všechno se to hýbe všemožnými směry, tak aby válečné klinče byly maximálně dynamické. Woo nemá problém měnit z vteřiny na vteřinu perspektivu, přeblikávat z bojůvek muže proti muži ke komplexním pohledům na celé bojiště, odkud se dá pochytit něco málo (bohužel opravdu jen málo) z taktiky.
 
Ano, mluvím jen o válce a akci – ale upřímně řečeno Krvavé pobřeží o ničem jiném ani moc není. V úvodu vás Woo protáhne ohromnou bitvou, aby poté rozestavěl kulisy pro bitvu druhou. Větší. Což je o to podivnější, že celý první díl působí jen jako prolog k řeži rozhodující, k opravdovému sváru o „Red Cliff“ z druhého dílu. Mezi vojenskými akcemi se rozlévá diplomaticko-politická omáčka o tom, že se mají dvě strany spojit, aby zdolaly tu třetí. I ta je natočená (ale i zahraná) s naprostým přehledem, Woo v ní však nezvykle chladně nakládá s dějepisnými figurami. Poměrně neosobně je spojuje do aliancí a sleduje to, jak si dělají pořádek v armádě i na domácím politickém kolbišti. I tady je na co se dívat, výborně se daří zachytit disciplínu a kolektivního ducha vojska, v chytrých náznacích jsou přiblíženy vztahy milenecké i sourozenecké. Ale řekněme, že příběh netasí momenty, které by dokázaly vyloženě strhnout.

Nelze to vnímat přímo jako negativum. Ale… efektní válčení prostě chytne víc než relativně odtažité diskuze před ním. Woo se v podstatě ani nepokouší publikum zaangažovat a zatáhnout jej dovnitř. Nejde ve šlépejích historických filmů, v nichž bijci mstili manželky, milenky a bratry, anebo halasně krváceli za blaho národa.

Krvavé pobřeží lze v těchhle ohledech vnímat jako zrcadlový opak Statečného srdce – zdržuje se totiž hlasitých milostných a nacionalistických vyznání, zato oslňuje fantasticky vypulírovanou výpravou a rozmáchlostí. Neřve „Svobodááá“, volá „Podívejte se, kolik jsme měli peněz, jak nenapodobitelně velcí jsme“.

Wooův návrat domů se každopádně vyplatil, protože vedl k vzniku zásadní kinematografické události, jíž rozhodně měli nějakým způsobem posvětit Oscaři. Protože byl-li nominovaný Mongol (a je-li svět spravedlivý), mělo by Krvavé pobřeží posbírat minimálně půltucet sošek v technických kategoriích. Kino představuje pro tuhle velikášskou podívanou nutnost. Dočkáme se ho sice až několik týdnů poté, co se svět potěšil DVD i BD druhého dílu (!), ale i kdybyste už měli doma celou čtyřhodinovku v prvotřídní kvalitě, plátno nic nenahradí. Zvlášť u Johna Woo a jeho digitálních holubic.

P.S.: Tak. A teď si vzpomeňte na bitvu z Bathory? :-)

Verdikt

avatar8/10

Cival

Historický megaprojekt Johna Woo se vrací do 3. století, těsně před rozhodující bitvu o nadvládu nad Čínou. Co bitvě předchází? Kupodivu další bitvy... a trocha té politiky. Woo se vrátil domů, ale zůstal věrný akci, kterou tentokrát zinscenoval mezi šípy, meči a přilbami. Jeho opulentní lekce z dějepisu byla stvořena pro velké plátno. Takovou pastvu pro oči - tak velkolepou - v kinech zase pěkných pár let neuvidíme. Bohužel v kinech neuvidíte dvoudílnou verzi, leč o dvě hodiny kratší sestřih.



Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    Ravenhorn

  • avatar8/10

    kryšpín

  • avatar7/10

    Jeržik

  • avatar9/10

    luksa

  • avatar8/10

    5h1nj1

  • avatar8/10

    archenemy

  • avatar8/10

    fingolfincz

  • avatar8/10

    shuk

  • avatar9/10

    DjLuke9

  • avatar7/10

    HAL

  • avatar8/10

    Maxipes

  • avatar9/10

    tombac

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace