Kdybyste se mě po trailerovém rozstřelu zeptali, jestli se víc těším na Sisu nebo Krev a zlato, zcela jasně bych sázel na Finy, jakkoliv jsem měl v zaměřovači obě evropské produkce, protože erkové krájení nácků na nudličky je subžánrem, který se musí za každých okolností podporovat. Jenže nakonec je to Krev a zlato, který z duelu vyjíždí jako vítěz… o hlaveň právě rozmašírovaného německého tanku. 

Teď mám vaši pozornost, takže mohou rovnou jedním dechem dodat, že ty filmy si vlastně až na prostředí moc podobné nejsou. Sisu je one-man army vybíjená s mytickým hrdinou, co prochází krajinou i nepřáteli jako nůž máslem, zatímco Krev a zlato je zemitý western o tom, že nic není černobílé. I hlavní hrdina Heinrich je válečný zběh, mladík zmanipulovaný systémem, který rozmačkal jeho rodinu a utopil jeho ruce v krvi. Když se obrátil proti spolunáckům, skončil s oprátkou na krku a jen náhoda a statečná farmářka Elsa zajistily, že má film sto minut a nikoliv jen pět. 

Heinrich dostává druhou šanci a po krátkém sblížení s Elsou, která „tetrisově” přišla o svou část rodiny tak, že si divák snadno může představovat, že mezi ní a Heinrichem se „něco” rodí, nastupují do hry prchající náckové, jež vstupují do malé vesničky Sonnenfeld se spojenci v zádech a jasným plánem. Podle všeho by tu měl být v domě dávno vyhnané židovské rodiny zlatý poklad, který vrchnímu esesákovi zajistí pohodlný důchod někde v Argentině. Do cesty pohádkového happyendu se však postaví nejen zmátořený Heinrich, ale také obyvatelé vesničky, spřádající své vlastní plány.

Režisér Peter Thorwarth (Krvavě rudé nebe) měl v plánu natočit snímek o posledních týdnech války už v roce 2006, ale doma v Německu na něj nikdo nechtěl dát peníze, navzdory tomu, že ukazuje německé vojáky prostřednictvím hlavního hrdiny i v dobrém světle. Dlouhých patnáct let trvalo, než se po úspěchu Krvavě rudého nebe Netflix tradičně zeptal „A nemáte ještě něco dalšího v šuplíku?”. Thorwarth obratem vytáhnul námět, z něhož se postupem času stala pocta shaghetti westernům. Krvavá, nesmlouvavá, ale s dostatkem černého humoru, záporáckých karikatur a jasně čitelných hranic mezi dobrem a zlem. 

Ukázky slibovaly grindhousovou stylizaci, ale výsledek je brakem v tom nejlepším slova smyslu. Dějové Lego je tu poskládané z důvěrně známých kostiček, nic vás tady nepřekvapí, takže se můžete soustředit na skvěle padnoucí casting a solidní řemeslo, na které můžeme být právem pyšní, protože stejně jako u Krvavě rudého nebe se to v titulcích hemží českými jmény. Thorwarth se opět spolehnul na české kaskadéry, ale tentokrát i na ošuntělé exteriéry českých pohraničních vesnic. V některých, bohužel, ani nemusel nic kašírovat, stačilo jen přijet a namířit kameru na chřadnoucí pozůstatky sudetských osídlení.

Výprava je tedy autentická, přestřelky patřičně dramatické a vztahový propletenec dostatečně zábavný, aby vás udržel v plném pozoru po sto minut. Celé zákulisní drama je ovšem velmi banální, takže jde skutečně hlavně o akční film s westernovou stylizací, nikoliv hluboké lidské drama. Když už tu někoho střelí do hlavy, což se stává tak jednou za tři minuty, necítíte zmar nad ztrátou lidskosti, spíš se tarantinovsky uchechtnete a doufáte (=víte), že každý zlý skutek bude po zásluze potrestán.

Akce je tu hodně, většinou jde o přestřelky nebo takové to evropské přetahování a vzájemné házení o stěny, ale Robert Maaser je bývalý profesionální sportovec (mnohonásobný mistr světa v kolové gymnastice!) a kaskadér, takže spolu se směskou českých a německých kaskadérů několik měsíců tvrdě dřel na akčních scénách, které jsou plné praktických efektů. Výsledek se před kamerou zúročil bez chybičky, takže je skutečně na co koukat a tenoučká zápletka je tu akorát k tomu, aby držela špičkovou akci pohromadě. Podobné jednohubky vždycky potěší, jakkoliv se na ně obtížně navazuje. Tady ale máte na konci pocit dobře vykonané práce a představa nějakých sequelů vám ani nepřijde na mysl. Tak snad tu idylku Netflix po zveřejnění sledovanosti nebude nijak kazit. Podobná jednorázová překvápka jsou nejlepší, protože právě do nich by měli streameři sypat své bezedné šrajtofle.

Přehrajte si trailer Co ještě dodat? Velkou službu filmu dělá nejen skutečně povedený casting (všichni do svých rolích padnou, u představitelky Elsy máte dokonce neodbytný pocit, že už jste ji museli někde jinde vidět), ale i nejrůznější vykrádačky a poklony, od Peckinpaha přes Tarantina až po Morriconeho. Thorwarth je umí servírovat zkušeně a nechává svého hrdinu krvácet a trpět, takže máte na konci dobrý pocit vydřeného vítězství s trochou toho štěstíčkem. Ano, není to žádná raketová věda, ale ingredience poctivého akčňáku musí smíchat někdo šikovný, aby z toho zas a znovu nebyla ostuda. Tady měl Netflix štěstí na talent, o němž jistě brzy uslyšíme i za hranicemi Evropy. 

V neposlední řadě je také příjemné vidět české kaskadérské know-how v akci. Možná nejsme vidět tak moc jak borci od Stahelskiho a Leitche, ale svět moc dobře ví, že umíme cedit krev a makat. Nedaleké Vyproštění 2 bude podobnou oslavou českých dříčů, ale jestli se vám nechce tak dlouho čekat, Krev a zlato je víc než důstojný předkrm.