Vedle Kevina Smithe na MovieZone nejčastěji skloňujeme jméno režiséra Petera Berga. Tahle bývalá hvězda Nemocnice Chicago Hope sice režijně debutovala trochu rozpačitou černou komedií Šest pohřbů a jedna svatba, od té doby se toho však hodně změnilo. V akční vypalovačce Vítejte v džungli Berg dokázal, že se narodil s citem pro natáčení originálních a strhujících akčních scén a ve fotbalovém dramatu Světla páteční noci předvedl, že se bez problémů dokáže přizpůsobit i serioznější látce, aniž by se musel omezovat ve svém vizuálním stylu. Království mělo být pro Berga dalším krokem, který by ho přiblížil režisérské elitě a s produkčním dohledem Michaela Manna a působivými trailery to vypadalo, že se to podaří.

Pokud se po trailerové masáži těšíte do kina a nemůžete se dočkat Jamieho Foxxe střílejícího po arabských teroristech, raději ještě počkejte. I když to možná z trailerů nevypadalo, Království rozhodně není akční film. Krom úvodního výbuchu není v jeho prvních třech čtvrtinách prakticky nic, co by vám rozpumpovalo adrenalin klasickým způsobem. V Království se většinu času chodí, mluví, sbírají se důkazy a řeší kulturní problémy. A vůbec to nevadí. Berg měl k dispozici velmi zajímavý scénář, ve kterém je problematika kulturních rozdílů mezi Arabským poloostrovem a západním světem stejně důležitá jako pátrání po vrahovi stovky civilistů. Arabové tu nejsou takoví, jak je známe z většiny podobných filmů. Sice se jednou za čas modlí směrem k Mekce, nosí na hlavě turbany a jejich angličtina není úplně z nejlepších, ale ve scénáři Matthew Michaela Carnahana rozhodně není každý Arab terorista a nepřítel západu. Skoro všichni – od nejméně důležitých policistů až po místního vládce – se pokouší najít a zlikvidovat atentátníky a i když spolupráce s americkou FBI nefunguje úplně ideálně, rozhodně tu policie Saudské Arábie nevypadá jako banda potenciálních teroristů a blbců, kteří jen překážejí v pátrání Američanům. Postupné budování profesionálního přátelství mezi hlavním hrdinou a arabským důstojníkem tady nepůsobí vůbec směšně a divák bez problémů uvěří tomu, že mezi dvěma zcela odlišnými muži se během několika málo dní vytvoří velmi silný respekt a profesionální přátelství. Scénář je zkrátka zajímavější a chytřejší, než by člověk čekal.

A Berg ho na plátno přenesl bezchybně. Pokud jste viděli alespoň jeden z jeho dvou posledních filmů, tak určitě víte, co čekat. Vymazlené vizuální hrátky, videoklipový střih, který však nikdy není chaotický a emocionálně silné scény podbarvené kytarovou melodií. Tentokrát šel však Berg ještě o něco dál. V první třetině filmu, kdy hlavní hrdinové přijedou do Saudské Arábie, totiž Království vypadá tak trochu jako chaos. Kamera se klepe až příliš a člověk se v tom zmatku občas trochu ztrácí. Není to však chyba, ale záměr. Divák cítí úplně stejně jako hrdinové. Neví, co může a není si úplně jistý, co se děje. Až když agent Fleury a jeho lidé dostanou povolení pátrat, Berg přibrzdí a vše je najednou trošku jednodušší a jasnější. Stejně jako práce agentů FBI. Při sledování Království má člověk vůbec celou dobu pocit, jako kdyby hlavním hrdinům stál přímo za zády. Je to působivé, strhující a skvěle to vtahuje do děje. Berg se navíc vyvaroval ubulených scén a nepokouší se tahat z diváků emoce za každou cenu, což je velmi příjemné.

A pak je tu jedna taková malá třešnička. Závěrečná akční scéna, ve které si Berg zajistil, že v adorování jeho osoby budeme pokračovat minimálně do jeho dalšího filmu. Pokud vás do té doby psychologicky-detektivní atmosféra trošku ukolébala, připravte se na pořádný budíček. Téměř dvacetiminutová řež vypadá jako to nejlepší ze Scottova Black Hawk Down. Hrdinové se při přestřelce na ulici skrývají za auta a všude kolem nich dopadají kulky, sklo se tříští, zdi se rozsypávají a adrenalin stoupá. Válečná vřava je dokonale strhující a intenzivní, že by člověk nejradši zalezl v kině pod sedačku. Zkrátka stoprocentní drsná akce, ve které se neberou zajatci a nepřátelé se střílejí zezadu. Pokud půjdete na Království jen kvůli téhle přestřelce, budete spokojeni. Jestliže vás ale spíš zajímá příběh a nějaká akce je vám ukradená, bát se nemusíte. To, co se děje před tím, by totiž fungovalo i bez explozivního závěru. Kdyby tam ale nebyl, byli bychom ochuzeni o jednu z nejpůsobivějších akčních scén posledních let.

V neposlední řadě si velkou pochvalu zaslouží i herci. Jamie Foxx je drsňák, kterému byste bez přemýšlení svěřili svoje děti na výletě v Iráku. Jeho agent Fleury však není nemyslící zabijácká mašina, právě naopak. Je to inteligentně uvažující člověk, který však ví, že občas je potřeba trochu přitvrdit, aby se věci daly do pohybu. Druhou největší hereckou hvězdou filmu však překvapivě není nikdo z představitelů zbývajících agentů, ale Ashraf Bahrom, jenž si zahrál jednoho z arabských policejních důstojníků. Právě ten má vedle Foxxe největší prostor a povedlo se mu zastínit i stylového Chrise Coopera nebo sympaticky zábavného Jasona Batemana.

Království se zkrátka povedlo. Atmosférická sonda do světa, ve kterém všechno funguje trochu jinak, člověka velmi rychle strhne. Vizuální nářez tu jde však ruku v ruce se zajímavým scénářem a dobře napsanými a zahranými postavami. Království je navíc tím typem filmu, který má ten správný „chuťový ocas“ a nejspíš vám jedno shlédnutí stačit nebude. Já osobně už se nemůžu dočkat, až do kina vyrazím podruhé. A možná i potřetí.

p.s.: Úvodní titulky jsou boží.