Jak se dnes doma koukáte na filmy? Rozvalíte se na gauči a pustíte si Netflix? Zvednete se, dojdete ke své sbírce bluček, jedno si vyberete, pustíte si ho a na tom gauči se rozvalíte až pak? A nebo sáhnete po řekněme alternativních zdrojích? Pustit si dnes film je stejně složité jako uvařit si čaj, byly ale doby, kdy člověk musel kvůli vysněné hollywoodské pecce vysolit třetinu výplaty, navštívit místa, kde se rozhodně necítil bezpečně, a ještě při tom trochu šlapal na kuří oko policii, respektive Veřejné bezpečnosti. Tyhle časy jsou však už dávno pryč. Takže na ně můžeme s pomocí Králů videa začít vzpomínat s nostalgickým úsměvem. A rozhodně byste to měli udělat, i kdybyste je sami nezažili. 

Králové videa začínali jako malý fanouškovský projekt, jehož tvůrci si dali za cíl zjistit, jak to vlastně fungovalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let mezi filmovými fanoušky, kteří do Československa pokoutně vozili hollywoodské trháky. Jenže v době, kdy cizím jazykem nevládl skoro nikdo, takže si je obvykle museli sami někde v kuchyni nadabovat bez ohledu na to, jestli na to měli techniku, nebo i ty jazykové schopnosti. Proč? Protože to bylo potřeba! Zkuste si představit dobu, kdy vám televize nabízela jen reprízy Ženy za pultem a Okresu na severu a jednou za čas to proložila Angelikou, Vinnetouem nebo Budem Spencerem a Terencem Hillem (prostě program TV Barrandov nebo tak). A najednou zjistíte, že existuje něco jako Predátor. Co uděláte? Jako filmový fanda se z toho logicky poděláte. A pak vám dojde, že to nejspíš nikdy neuvidíte. 

Králové videa: FOTOGALERIE

Králové videa jsou ale film o oněch slavných zlatých českých ručičkách a o lidech, jejichž láska k filmu (nebo k penězům, co si budeme nalhávat) je nutila hollywoodské hity předabovávat a šířit je dál. Vrátí vás do světa burz, kde se kšeftovalo s bůhvíčím, velkých projekcí, na nichž se v malém bytě sešlo dvacet lidí nadšených ze čtyřky Amerického ninji a představí dabéry, jejichž hlasy jste možná před lety znali a teď si k nim konečně připojíte i obličeje. Vedle známých tváří, jako jsou Ondřej Hejma, Ondřej Neff nebo Roman Holý, tu totiž spoustu prostoru dostávají i neznámí dabéři a fandové, díky nimž spousta lidí poprvé okusila krásy hollywoodu. A mají co říct. 

Zpočátku to sice vypadá, že se tvůrcům jejich dílo malinko sype pod rukama, protože tu film nemá moc jasnou dramaturgickou strukturu, skáče z jednoho ksichtu na druhý a podobnou kadencí střídá i témata, ale postupem času si Králové videa ujasní, co a hlavně jak vlastně chtějí říct a v ten okamžik vás mají. A je fuk, jestli jste tu to prožili, nebo jste o generaci mladší a jen vyjeveně čumíte na plátno a přemýšlíte, co to sakra bylo za dobu. A postupem času se z Králů videa stává něco víc než jen dokument o českém rychlodabingu. 

Film se mění ve svědectví o době. Podobně jako třeba nedávný a hodně povedený King Skate se věnuje zábavě, která byla na konci normalizace a začátku devadesátých let hodně specifická a ne příliš obvyklá. Ale po spoustě fakt skvělých historek (u té, jak se hrdinové za bolševika pokoušeli propašovat do Československa paletu videokazet, jsem se smál hodně nahlas) se mění ve film, který skvěle zvládá zachytit jedno krátké, avšak důležité období našich dějin. Konec normalizace, kdy už měli Češi Husáka dost a přestávali rozumět tomu, proč se prostě na toho Terminátora nemůžou podívat normálně, a začátek let devadesátých, kdy bylo dovoleno úplně všechno. Nebo si to alespoň spousta lidí myslela. Téma amatérského rychlodabingu tu sice pořád zůstává v popředí, ale Králové videa by fungovali stejně dobře a byli by stejně zajímaví, kdyby se zabývali třeba heavy metalem, komiksy nebo módou. 

Nejdůležitější ovšem je, že ten film má srdíčko. Obrovské. Je evidentní, že na něm pracovali velcí fandové a dali si s ním spoustu práce. A nejenom že chtěli zavzpomínat na dobu špatných kopií VHS a amatérských dabingů, ale i složit poctu lidem, kteří je dělali. Je skoro až dojemné sledovat, jak dnes už důchodci zjišťují, co všechno jejich snaha znamenala pro československé fandy Hollywoodu. A i když se tomu mnohdy trošku vysmívají, pomalu jim dochází, kolik lidí jejich nadšení ovlivnilo. Lidí, co o nich dnes točí filmy… Hele, běžte na to. Fakt se to povedlo.