Inspirován knihou Prkýnka na maso jsme uřízli se dokumentarista, klipař a novinář Šimon Šafránek začal zabývat dřevními dobami československého skateboardingu, přestože k tématu osobní vztah nemá. To však vůbec nevadí, jelikož předsudky nezakalená mysl je na výsledku vidět, stejně jako zkušenost s tvorbou hudebních klipů. Zaujme skejťácký dokument i toho, kdo jako malý prkna na kolečkách neproháněl?

Troufnu si věřit, že ano. Díky svižnému stylu totiž osmdesátiminutový dokument příjemně uteče a víc než co jiného nastíní dobovou atmosféru. Tehdy, čili v 70. a 80. letech, se toho totiž moc nesmělo a kusé informace ze západních časopisů o tom, že se kdesi ve vysněném světě jezdí na kusu dřeva s kolečky, inspirovaly spoustu nadšenců. Vyrobení vlastního skejtu a drandění po sídlišti se tudíž stalo vítaným únikem z reality a symbolem svobody, který navíc režimu ani moc nevadil.

Poněkud diskutabilní může být výběr témat na úrovni celku, protože se tu moc zásadních informací vlastně nedozvíme. Ústředním motivem je svoboda, to je však zřejmé už po prvních deseti minutách. Ale co dál? Zaujme určitá míra sexismu, jež trefně ilustruje mentalitu doby a sociálního prostředí: skejťáci byli trochu jako rockové hvězdy a holky pro většinu z nich představovaly jen zářezy na pažbě. Dnes působí kontroverzně i pouhé otevřené vzpomínání na takový pohled na svět, tehdy to však byl prostě standard a je fér, že je ona doba skutečně zobrazena tehdejší optikou.

Na všechny sportovní i osobní zážitky vzpomíná zhruba desítka bývalých skejťáků, mezi nimiž zaujme jméno Petra Formana. Syn našeho nejlepšího režiséra totiž do tehdejší party patřil také. Pamětníci předkládají docela vyvážený mix informací o vývoji skejtové kultury, sportovního zázemí a zároveň i nastínění dobové mentality. Je hezké vidět, že se lidé i během tuhé normalizace dokázali kreativně zabavit a jen tak mimochodem i slušně zapařit. Což podtrhují vydařené sekvence s kolážemi dobových záběrů a fláků od Sex Pistols, Devo, The Clash či tuzemských dobových zrůdností typu Markéty Muchové. Právě v těchto pasážích má snímek největší spád a Šafránek svou klipařskou minulost nezapře. Čímž King Skate povyšuje do vysokého dokumentárního nadprůměru, neboť takhle zábavného a chytlavého zástupce žánru člověk zas tak často nevidí.