Na slatích kolem Borové Lady se vznáší mlha. Pomalu se smráká a těžká mračna nad hlavami několika znavených poutníků hrozí prvními sněhovými srážkami. Muž, který je vede, pohybem ruky naznačí, aby zůstali stát. Pozorně sleduje okolí hraniční čáry. V husté mlze a nastupující noci toho není moc vidět, ale on to tady zná. Důvěrně. Vyrůstal tady a Šumava je jeho domovem. Po chvíli pokračují dál. Kufry jsou příliš těžké, a tak musí zůstat ležet v lese. Jediné, co lidem na útěku zůstává, je naděje. Náhle ze tmy zazní výkřik a nad hlavami zasviští první kulky. Všichni se rozeběhnou a utíkají tmou. Zběsilý tlukot srdce dokáže přehlušit i štěkání samopalů vz. 48. Muž opětuje palbu a kryje se za vzrostlými smrky. K hranicím jim zbývá sotva pár desítek metrů. Někdo je zasažen a jeho zoufalé volání o pomoc rychle slábne. Další zmařený lidský život v nesmyslném honu na obyčejné lidi, co nechtějí žít v komunistickém režimu. 

Pokud vám tento úvod přijde jako akční scéna z historického filmu, nenechte se mýlit. Jde o výjev ze života Josefa Hasila – člověka, který se společně s několika dalšími osobnostmi šumavského pohraničí zapsal do dějin jako převaděč a agent americké zpravodajské služby CIC. Byl to on, komu se přezdívalo Král Šumavy, ať již mezi lidmi, nebo ve svazcích Státní bezpečnosti. A nikoli neprávem. Jestli někdo kraloval šumavským lesům a slatím, byl to právě on. V roce 2019 přilákal jeho poutavý životní příběh pozornost producenta Vratislava Šlajera a irského animátora, scénáristy a režiséra Krise Kellyho, kteří o něm natočili neobyčejný dokumentární film. Proč neobyčejný? Protože snímek kombinuje klasický dokumentární formát s rotoskopickou animací, jejímž prostřednictvím vás zavedou zpět do doby na přelomu 40. a 50 let minulého století. Do časů, kdy Hasil pomáhal lidem uprchnout před komunistickou zrůdností na západ. 

Králové Šumavy: FOTOGALERIE

Angažování irského umělce Krise Kellyho se může zdát pro ryze tuzemský snímek o ryze českém specifiku poválečných let poněkud zvláštní, nicméně jeho vhled se ukázal být obrovským autorským přínosem. Jednak coby Ir má s hranicemi a jejich překračováním bohaté historické zkušenosti a zároveň mohl na fenomén převaděčství nahlížet nezatíženýma očima. Protože ruku na srdce – každý z nás má na otázky týkající se této historické doby poněkud jiný názor. Ostatně svědčí o tom i prostor, jenž dostane nejen samotný Josef Hasil, ale i celá řada dalších lidí, jejichž životy jsou s Králem Šumavy více či méně propojeny. A to nejen v dobrém.

Témat, které Kelly společně se Šlajerem otevřou, je hned několik. Život skutečného krále Šumavy je pochopitelně jedním z nich a je velká škoda, že se Josef Hasil kvůli covidem způsobeným odkladům nedožil premiéry filmu. Zanechal však za sebou mnoho hodin rozhovorů, z nichž autoři poskládali jeho úhel pohledu. K němu pak postupně přidali několik dalších vrstev, z nichž vytvořili jakési leporelo oživlých obrazů a svědeckých výpovědí. Velký prostor dostala jedna z jeho „klientek“, kterou převedl na druhou stranu hraniční čáry. Je to právě ona, kdo představuje živoucí důkaz o tom, jaký význam měl jeho život pro celou řadu lidí, když jim pomohl zachránit se před totalitní zvůlí. Ke slovu se ovšem dostanou i Hasilovi příbuzní, s nimiž se komunistický režim nijak nepáral a nechal je odsedět si dlouholeté tresty, ačkoliv nic neprovedli. A dostane se i na potomky pohraničníků, kteří zahynuli při „obraně hranic“, tj. lidé, pro něž je Josef Hasil a ostatní králové Šumavy nepřítelem lidu. 

Kelly se ovšem nespokojil jenom s klasickým dokumentárním snímkem, byť v něm našel prostor pro mnoho individuálních příběhů, které rozhodně stojí za vyslechnutí. Chtěl diváky vtáhnout do děje. Ukázat jim, jak se musel cítit člověk putující šumavskou krajinou za vysněnou svobodou. A k tomu si společně se Šlajerem zvolili rotoskopickou animaci. Pokud vám rotoskopie nic neříká, mrkněte na filmy A Scanner Darkly nebo Alois Nebel a hned budete vědět. Díky tomu se stanete svědky oživlého kusu historie, zapadlého do slatin šumavského pohraničí, a vnoříte se do magického přítmí hraničních hvozdů. Nedotčená příroda ostře kontrastující s bizarními životními situacemi všech hlavních aktérů totiž z pohledu autorů představuje dalšího pomyslného krále Šumavy, po nichž je film (v množném čísle) pojmenován. Snímek tak nepředstavuje pouhý ideový protiklad propagandistickému škváru Karla Kachyni Král Šumavy (1959), ale nabízí širší pohled na tuto citlivou problematiku. Proto to množné číslo. 

Přehrajte si trailer V čem jsou Králové Šumavy nakonec nejsilnější, to je jejich poselství. Nebo odkaz, chcete-li. Až příště pojedete houbařit na Kvildu nebo provětrat elektrokolo k pramenům Vltavy, zkuste se zastavit u pomníku převaděčům nebo v nějaké zaniklé vesnici, kde ještě před několika dekádami kvetl život. Možná v té chvíli pochopíte, jaké hrůzy si my, lidi, dokážeme dělat sobě navzájem, aniž by nás k tomu něco nutilo – s výjimkou obludné ideologie založené na lidské malosti. A v tom spočívá hlavní kouzlo Králů Šumavy. Možná nejsou po dokumentární stránce absolutní špičkou a obsahově mohli autoři přidat barvitější líčení historických událostí, nicméně v souhrnu jde o film, při jehož sledování vám nebude dobře. A to o něčem svědčí.