Jeden život: Recenze
09:33 | 08.02.2024 |
Už pár dní je v kinech k vidění zpracování příběhu jednoho nenápadného Angličana, kterého jsme si tak trochu přivlastnili. Jde o důkladně popsaný a všeobecně dost známý příběh o tom, jak se jeden mladý londýnský makléř rozhodl na prahu druhé světové války pomáhat židovským dětem z Československa, jimž hrozilo nebezpečí. Celkově jich Nicholas Winton pomohl zachránit 669 a až po téměř 50 letech se jeho činy staly známými jak v Británii, tak i u nás. Jen těžko lze najít příběh svádějící k většímu patosu a emočnímu vydírání. Ačkoli se tomu snímek dosud především televizního režiséra Jamese Hawese rozhodně nevyhýbá, hlavně díky scénáři Lucindy Coxon (Dánská dívka, Neřízená střela) toho však film naštěstí nabízí i mnohem víc.
Zpočátku sledujeme dějovou linii z konce 80. let, kdy se stárnoucí Winton (v nepřekvapivě charismatickém podání Anthonyho Hopkinse) dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, v němž si uchovával informace o zachráněných dětech. Film jej představuje jako celoživotního idealistu a neúnavného humanistu, který se neustále snaží o charitativní činnost. „Naučil jsem se držet fantazii na uzdě. Díky tomu se nezblázním a můžu lidem pomáhat dál,“ vypráví, zatímco v jeho očích vidíme střípky odevzdanosti a smutku kvůli tomu, že navzdory obrovské snaze není možné pomoci všem, kteří to potřebují.
Hlavní motivací k oživení vzpomínek a zveřejnění dávných skutků se stává soudobá situace ve Velké Británii, která odmítá přijmout válečné uprchlíky. Filmový Winton takové chování odsuzuje, zároveň však snímek tuto linkou rychle opouští a vystačí si už jen s textovou zmínkou na samém konci závěrečných titulků, že v současnosti je na světě nejvíce uprchlíků od druhé světové války. Z toho je patrné, že snímek nechce být angažovaný v současných globálních problémech a odvádět tak pozornost od Wintonova příběhu, což lze pochopit, bohužel mu to však také ubírá určitou nadčasovost a důležitost.
Ve vzpomínkách starého Wintona se tedy ocitáme na konci 30. let a sledujeme jeho mladé já v podání Johnnyho Flynna, kterak se snaží společně se svou matkou (hranou Helenou Bonham-Carter) a přáteli organizovat transporty dětí z Prahy do Londýna. Naráží přitom na frustrující množství byrokratických problémů, kvůli nimž životy nevinných lidí závisí na ochotě úředníků obtisknout razítka na papíry. Winton se však v této sféře umí pohybovat, a tak je ve svých snahách překvapivě úspěšný – navzdory truchlivému vědomí, že nikdy nemůže zachránit všechny.
Osudovost těchto momentů podtrhuje i jímavá klavírní hudba, na druhou stranu je však nezbytný patos v uspokojivém balancu s wintonovskou střídmostí. Daří se připomenout jednu historickou nespravedlnost, totiž že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. V roce 1988, kdy se celý příběh dočkal srdceryvného zveřejnění v televizním pořadu That’s Life!, však byl posledním žijícím členem této aktivistické skupiny. Snímek se nesnaží hrdinu nepatřičně glorifikovat na úkor ostatních a Hopkinsovi se daří Wintonovu skromnost a skoro až hmatatelný ostych při dojemném setkání se zachráněnými dětmi předat s nesamozřejmou důstojností.
Emočně tedy film funguje právě tak, jak by člověk čekal, a bohužel se nedočkáme hlubšího ponoru do Wintonovy motivace. S jeho mladým já se poprvé setkáváme ve chvíli, kdy je rozhodnut se vydat do Prahy a zjistit, jak by mohl pomoci. Jeho hrdinství je prostě faktem, konstantou, skoro až kantovskou maximou, která neomylně ukazuje všem ostatním, jak by se v danou chvíli měli chovat. Definitivním spouštěčem je pak setkání s uprchlíky ze Sudet, kteří utekli do Prahy a středních Čech po okupaci pohraničních oblastí německými vojsky. Na mnoha lokacích je mimochodem vidět, že natáčení (podpořené i Státním fondem kinematografie) probíhalo v Praze, což stvrzuje i množství českých tváří ve vedlejších roličkách.
Přehrajte si trailer Jeden život se samozřejmě nemůže srovnávat s tematicky podobným Schindlerovým seznamem, na to mu chybí srovnatelné talenty za kamerou, rozpočet i měřítko vyprávěného příběhu. Flashbacky do předválečného období slouží především jako funkční, leč nepřekvapivá ilustrace známých reálií a jádro předkládaného snímku se nachází v lince ze „současnosti“. Tam je možné hlavně díky Hopkinsově výkonu sledovat Wintona jako sice jednoznačně kladného, přesto už životem trochu semletého hrdinu, jenž pochybuje sám o sobě i reálném dopadu svých skutků. Činí tak ale naštěstí civilně, s důrazem na každodennost dobráckého penzisty, který ani na prahu osmdesátky nemůže sedět se založenýma rukama, když se kolem děje bezpráví.
Verdikt
Rimsy
Jakou daň je třeba zaplatit za činění dobrých skutků? Z Jednoho života snadno mohlo být zcela rutinní historické drama a většina předválečných pasáží jím také je. Linka s osmdesátiletým Wintonem, který je navzdory svému hrdinství sžírán pochybami, však posouvá snímek do jednoznačného nadprůměru a nabízí nepříjemné podněty k zamyšlení.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
- 9/10
Schindlerův seznam
- 8/10
Síla lidskosti - Nicholas Winton
- 6/10
Chlapec v pruhovaném pyžamu
Hodnocení čtenářů
- 7/10
Tomino
- 8/10
Perun
- 7/10
Maverick
- 7/10
Atchyroz
- 9/10
Ceslo
- 9/10
Demonic8
- 7/10
slord
- 7/10
Dathomir.
- 8/10
Fajnlajf
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Obával jsem se, že Hopkins bude ve filmu jen do počtu a objeví se pouze na začátku a na konci, což se naštěstí nestalo. Pravidelně střídat paralelní dějové linky byl od tvůrců chytrý tah, jak udržet Hopkinse průběžně ve hře a příběhu v požadovaných místech dodat větší dramatický náboj . Jednak proto, že Flynn jako jeho mladší verze na něj hereckými schopnostmi ani charismatem nestačí (přehrává jej i Bonham Carter na mnohem menším prostoru) a jednak proto, že samotné historické události filmařsky vděčnou katarzi neposkytují . To se děje až ve slavném a patřičně dojemném závěru v , který výsledný zážitek z filmu nepřekvapivě táhne mocně nahoru.
Kromě neselhávajícího Hopkinse potěšili také Bonham Carter v další zábavné roličce a bohužel jen v trochu větším cameu (velká škoda, že nedostal šanci se ve filmu více ukázat, vidět jej na scéně společně s Hopkinsem je radost), plus pochvala za autentické lokace a nemalý počet tuzemských členů štábu před i za kamerou (díky čemuž v dialozích komparzu na pozadí nedochází k prznění mateřštiny). Celkově důležité téma v poctivém balení, takže úkol splněn.