Colin Firth je v tomhle filmu král. A jako král musí jednou za čas promluvit na své poddané. Jenže to není dvakrát jednoduché: Jakmile se před ním zapne mikrofon a obyčejný lid nastraží uši, začne hlava státu koktat a zadrhávat právě tak jako já, když se na mě včera obořila o tři hlavy vyšší svalnatá pleška a zeptala se mě „Ňákej problém? Na co čumíš, vole?!“. Ne, koktání a nesmělé soukání slov z mluvidel nebudí respekt, což je zvláště ve vypjatých dobách (a ve vypjatých situacích) věc nemilá. Zvlášť královský majestát potřebuje absolutní úctu, musí motivovat a dodávat na odvaze. V Evropě už se totiž roztahuje Hitler a svými plamennými projevy žene svou armádu přes kanál La Manche. Pomoc může přijít jen od obyčejného lektora rétoriky… Aneb velký herecký koncert začíná, přičemž během něj zazní všechny ty důvěrně známé, sympatické a divácky vděčné árie, které zajistily, že retro oddychovka Toma Hoopera vyhrála cenu diváků na prestižním festivalu v Torontu. Právě tento vavřín zažehl spekulace o tom, že si Geoffrey Rush a Colin Firth budou muset připravit pár děkovných projevů při příležitosti přebírání nejrůznějších sošek. S filmem to na první pohled tak žhavě nevypadá, protože zavání přítulnou jistotou, která kombinuje drama s komedií v zaměnitelném dobovém balení. Ale třeba reakce prvních diváků nelžou a klame spíš decentní trailer – a chystá se jedna z pecek sezóny.
