Z dějepisu jsem měl na střední jedničku a tak vím, že v posteli Jindřicha VIII. bylo ve své době hodně rušno. A vlastně bych ani nemusel listovat, stačí se mrknout na televizní Tudorovce, ve kterých Jonathan Rhys Meyers honí jednu sukni za druhou. Vypadá sexy, kamera ho zabírá zespoda a poloobnažené hrudníky člověk nestíhá počítat. Na kabelovku velmi příjemný pokus, který by však měl podle hollywoodské násobilky zastínit nějaký ten celovečerní náhled do zákulisí Mocných a Zvrácených. Scarlett Johansson, Natalie Portman, Jim Sturgess jako sourozenci Boleynovi a proti nim Eric Bana jako neposedný Jindřich? To skoro zavání jackpotem. Velká škoda, že debutující Justin Chadwick chodil do nedělní školy.

Brit jako poleno se ale nestyděl jen při orchestrování milostných scén (herci všechno odehrají ve třech vrstvách oděvu, jakákoliv stylizace absentuje... prostě hup, šup a hotovo), což je, jak sami uznáte, ve filmu, kde jsou všichni posedlí plozením následníka trůnu, celkem tristní. Chadwick bohužel opatrně našlapuje i při přepisování dějin, které by dodalo příběhu... jak se to říká... šmrnc! Výsledkem je, že ze Scarlett Johansson (Mary Boleyn) je sice bezmála světice, ale zas vypadá vedle zářící Natalie Portman (Anne Boleyn) jako šedá myška. Černobílé rozvržení sil: ty seš zvrácená sexbomba, já zas ošklivka s dobrým srdcem, sice dějiny i scénář několikrát přetřesou, ale nikdo v sále už se nezbaví pocitu, že Natálka si roli užívala o něco víc zvenku i zevnitř. Její postava má ostatně jako jediná přehledně naznačený dramatický oblouk, u ostatních se napůl spoléhá, že je znáte z učebnic. Nejvíc to odnáší Jindřich Erica Bany, který tu a tam přijde, v šatech ve kterých se sotva vejde do záběru, divně se zatváří nebo někoho seřve a zase odpluje pryč.

Proč? Kam? A co tam dělá? Na tohle učebnice neznají odpověď a pan režisér se přemýšlením za roh nezatěžuje. Dvouhodinová návštěva na dvoře Tudorovců ovšem působí jako pár vytržených stránek. Víme, že se něco dělo předtím a víme, že se toho ještě hodně dělo potom. Máme na to zapomenout kvůli hereckým výkonům a mnohdy až otrockému sledování historické stopy, ale Chadwick, vyjma úvodního záběru na obilí, nepřekračuje svůj televizní stín.

Neříkám, že chci pocitové orgie z Marie-Antoinette, ale tady mám pocit, že všichni hrají na půl plynu a myslí i v nejvypjatějších situacích na to, jestli doma nenechali zapnutou žehličku. Natálce zřejmě ještě k tomu spadla do korzetu, protože jí to děsně sluší. Z toho ale bič neupletete a přitom by byl potřeba. Při dvouhodinové stopáži se toho stane hrozně málo, z čehož vyplývá, že se to stane hrozně pomalu. Ano, Jimu Sturgessovi to taky děsně sluší (tím jsou pokryty obě divácké základny), ale ten film je nuda. Dobové reálie vás nespasí ani v případě, že máte doma modely hradů a zámků z ábíčka. Film je beztak interiérový a přestane vás vnitřně napínat přesně v okamžik, kdy přistoupíte na to, že se lidé tehdy narodili, jejich rodiče nějakým způsobem přilákali nejbohatšího nápadníka v okolí, načež byla svatba a všichni se modlili, aby se jim narodil kluk. A pak všichni žili krátce až umřeli. Sami nebo s dopomocí.

Nevím, nevím, jestli si tvůrčí tým myslel, že nás bude bavit pouze pasivně pozorovat nevyhnutelný běh událostí a smilstev, že nás prostě bude hřát pocit, že tohle všechno se kdysi dávno vážně stalo a my bychom to měli vědět, ale to by ten film musely dialogy nést kupředu. Stává se to jen velmi výjimečně (královnin proslov k "Boleynovic děvkám"), což je možná ještě horší, než kdyby se to nestalo vůbec. Takhle alespoň na chvilku Chadwick ukáže svou sílu, aby se pak znovu vrátil do zešněrované formy. A vážně to není averze k divně oblečeným lidem, co ze sebe tlačí falešný britský přízvuk, takových už jsem pochválil desítky. Stejně tak televizních režisérů. V tomhle případě však substance tvoří mimořádně unylou směs. Nepřibližovat se! Jinak usnete a soused vám čmajzne popcorn.