V době, kdy píšu tuto recenzi, fotbalové hodiny odpočítávají poslední dny do začátku nové sezóny nejvyšší fotbalové ligy. To znamená, že už znám los několika prvních zápasů. Tedy už vím, kdy budu mít čas na své blízké a kdy mě rozhodně nikdo z nich neuvidí. Kdy budu moct jít do kina (nebo kamkoli jinam) a kdy moje kroky neomylně zamíří na jedno jediné místo. Na stadion. Do svatostánku nejpopulárnějšího sportu na světě. Nezáleží přitom, kdo jste nebo co děláte. Na fotbale jsme všichni jedna velká rodina. Protože nás spojuje láska k jednomu klubu. A proč o tom píšu? Protože pokud to máte stejně, nebo pokud někoho podobně postiženého máte ve svém okolí, potom je Kouzlo derby určené právě pro vás. Ačkoli tak jednoduché to úplně nebude.

Režisér a scénárista Petr Kolečko má ke sportu – a k fotbalu zvláště – zjevně velmi blízký vztah. Ostatně ve svém portfoliu má mezi fanoušky oblíbené seriály Okresní přebor, Vyšehrad a Lajna, těžící z fotbalového, resp. hokejového prostředí. Jeho ambice natočit film, ve kterém by se vyznal ze své lásky k fotbalu, je proto pochopitelná, už jenom proto, že filmů z fotbalového prostředí je navzdory oblibě tohoto sportu jako šafránu. A když mohl slavit úspěch Vyšehrad Fylm a jeho letošní pokračování, Vyšehrad Dvje, proč to taky nezkusit, byť s poněkud jiným přístupem?

Na rovinu řeknu, že Kouzlo derby není pro každého. Je to žánrově velmi obtížně zařaditelný mix několika příběhů, postupně se proplétajících kolem jednoho derby pražský „S“, tedy Sparty a Slavie. A je to právě tato zvolená mixáž, která je hlavní devizou filmu i jeho největší slabinou. Protože některé dějové linky jsou velice pěkně napsané a zahrané, zatímco jiné jsou jako z jiného filmu a nefungují vůbec. Základním poselstvím všech „bakalářských“ medailonků je láska k fotbalu. Kolečko se snaží na zvolených archetypech fotbalových fanoušků ukázat, že kouzlu kulatého nesmyslu může nadosmrti podlehnout úplně kdokoli – od krizového manažera přes vysokoškolskou profesorku až po manuály z Kolbenky.

Problém je, že láska k fotbalu, deklarovaná již v samotném úvodu lehce zbytečným a přehnaně emotivním monologem Michala Dlouhého coby dosluhujícím fotbalovým komentátorem, v průběhu filmu postupně přechází v lásku ke Spartě. Takže pokud fandíte jinému mančaftu, bude to pro vás obtížně stravitelné, soucítit s jednotlivými postavičkami sparťanských fanoušků. Ale není to zdaleka ten největší problém, zvlášť když jste fotbalem nepolíbení a sledovat osudy několika sparťanů vám neotvírá kudlu v kapse.

Tím největším problémem je kvalita jednotlivých historek točících se kolem každé z hlavních postav. Zpočátku to totiž vypadá, že půjde o přímočarou zábavu, sice nikoli ve stylu přepáleného Vyšehradu, ale situovanou rovněž do zákulisí fotbalu a jeho příznivců. A díky tomu má Kouzlo derby alespoň zpočátku skutečné fotbalové kouzlo. Může za to především výborný Jiří Langmajer coby hlavní sudí. Už dlouho jsem neviděl film s „Langošem“, kde by mu role tak sedla jako právě tady. Jeho suchý a ironií naplněný projev rozhodčího, který si nechce nechat zk*rvit jubilejní zápas, je po všech těch poprcávacích rolích, do nichž ho běžně obsazují, skutečným hereckým balzámem. Skvěle zahraný, byť příběhově lehce nevytěžený, je i druhý komentátor Michal Isteník v roli bývalé fotbalové hvězdy.

Na druhou stranu příběh písničkáře v podání Ondřeje Sokola a zastupitelky Jitky Čvančarové je hůř stravitelný, protože je nevkusně přepálený až parodický. To by možná nebyl až zas tak velký problém, kdyby ovšem výrazným způsobem nevybočoval z jindy relativně vážně míněného snímku o hluboké životní lásce k fotbalu, co dokáže ničit životy, ale i sbližovat. Tohle se prostě vůbec nepovedlo, včetně závěrečného zvratu a výsledné pointy. Do ofsajdu se postupem času dostane i dějová linka kolem těhotenství profesorky lingvistiky v podání Petry Nesvačilové, což je s ohledem na slibně rozehranou první půli škoda.

Přehrajte si trailer Ve vedlejších rolích ovšem doslova září Petr Panzenberger jako bezejmenný sparťanský fanoušek a Robert Nebřenský jako pomezní sudí. Oba se do svých rolí perfektně hodí a v rámci minimálního prostoru skutečně excelují. Fotbalové fanoušky potěší fakt, že jsou ve filmu použity záběry ze skutečného derby, takže z plátna dýchá ta správná (byť sparťanská) atmosféra. Současně si ale Kolečko nedal pozor na záběry se sudími, kdy je v některých případech jasně vidět, že zápas ve skutečnosti píská někdo jiný než Langmajer, resp. Nebřenský. Není to nic podstatného, ale ruší to kompaktnost příběhu. Je škoda, že jindy bezchybný Kolečko (seriálové pecky Čtvrtá hvězda, Trpaslík MOST!) si nepohlídal svou nejsilnější stránku – scénář – a ve svém třetím celovečerním filmu z pozice režiséra nedokáže odvyprávět příběh jednoho derby tak, aby z něj člověk odcházel vyloženě spokojený. Bez ohledu na to, komu fandí.