Ikdyz zrovna 30 dni dlouha noc me teda nenadchla a rad na ni zapomenu 
|
reagovat
|
ke spoustě starších filmových her jsem se dostal přes ty variace kapesních konzolí, takhle jsem před nedávnem v nočním vlaku rozehrál třeba po 25 letech Toy Story 2. Jedničku si pamatuju jako 2D z kazetkové éry, dvojku jako demo u PS1 magazínu. A všechno jsem si z toho při hraní pamatoval i dnes. Pak jsem si připomněl, že třeba Bladeovi nebo herně nebohému Ericu Dravenovi se ty herní nástupy nepovedli ani tehdy na PS1, ne že by to nefungovalo až teď, zubem času (vnímám je ve stejné vlně s Mumií i s tehdejším vydáním Evil Dead). Ta Vrána byla tuším filmovou hrou ke dvojce. Prvního Pottera jsme chodili hrát ke kámošovi a mám to spojeno i s vydáním filmu na DVD - nic takového jako je to interaktivní menu, hra atd. jsme předtím neznali. Věděli jste, že svou hru dostaly i Pravdivé lži? Hrál jsem to teprv vloni, do tý doby jsem měl jen dětskej flashback střípek z pražského obchodu, kde ta kazetka byla za 2,5 a tak jsem si představoval, jaká ta hra asi je. Kdybych měl něco vypíchnout, bude to filmově neexistující crossover Robocop vs. Terminátor. K tomu se opravdu vracim dodnes a pořád to na mě funguje. A pak jak tu Lifty zmínil, tak určitě Disneyovky - nejradši jsem měl Alladina a Knihu džunglí (opět, i tohle si sem tam zahraju i dnes). A pak si pamatuju, jak jsme na Vánoce dostali na pc toho King Konga a ohrnoval jsem nos, že jako „jasný, narychlo vydaná hra k filmu“ a paradoxně, když se dneska řekne povedená hra podle filmu, vybaví se mi právě Kong jako první.
