Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Máma a Táta jsou Boží | 2026
csfd  
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: 19.11.2026
režie: Adam Hobzik, Jan Chramosta
hrají: Vica Kerekes, Petr Lněnička, Anna Dvořáková, Jiří Lábus, Predrag Bjelac

Máma a Táta jsou Boží: Recenze


ikona
filmfanouch
Máma a Táta jsou BožíPetr LněničkaVica Kerekes
Obhajitelné ambice, nebo brutální přešlap? 

Film Máma a Táta jsou Boží vznikl pod taktovkou režisérsko-scenáristické dvojice. Adam Hobzik na sebe před několika lety upozornil celovečerním debutem Ubal a zmiz, zatímco Jan Chramosta si zde odbyl premiéru v oblasti celovečerní tvorby. Společně se pustili do českého fantasy, které se na první pohled poněkud vymyká běžnému průměru současné tuzemské produkce. Jejich počin může evokovat třeba tvorbu Václava Vorlíčka a Miloše Macourka, inspiraci však hledali hlavně v Chobotnicích z II. patra. Odtud už není daleko ani k Lucii, postrachu ulice (z určitých důvodů se ostatně nabízelo si tyhle série snadno splést). Pod projektem je jako producent podepsán Petr Kubík, jenž má díky Princezně zakleté v čase s českou fantasy vlastní zkušenosti. Hobzik s Chramostou se ovšem rozhodli vydat trochu odlišnou cestou. Bylo by naivní čekat, že jejich počin bude konkurovat hollywoodským velkofilmům. Podstatné však je, že o podobné srovnání ani neusiluje.

 

V centru příběhu je obyčejná česká rodina. Dvanáctiletý Petr věří v existenci magie, což mu pochopitelně příliš neusnadňuje soužití se starší sestrou Simonou. Ta má totiž mnohem blíže k typické teenagerce než k představám svého mladšího sourozence. Jenže po tisíci letech strávených v jeskyni se do současnosti dostane dvojice sourozenců a jejich osvobození má nečekané následky. Na svobodu se totiž dostávají také slovanská božstva Perun a Černaja, která následně ovládnou Petrovy a Simoniny rodiče. Chlapec se konečně dočká důkazu, že magie není pouhým výmyslem, zatímco pradávní návštěvníci začínají poznávat civilizaci, v níž „lidé získali moc bohů“. A která se kvůli osvobození Černaji ocitá v nebezpečí.

 

Ačkoli Máma a Táta jsou Boží čerpají ze slovanské mytologie, nelze od nich očekávat zásadní exkurzi do jejích zákoutí ani podrobné představování jednotlivých božstev. Perun skutečně patří mezi slovanské bohy hromu, bouře a blesku, kdežto Černaja je postavou vytvořenou přímo pro potřeby vyprávění, která kombinuje motivy několika slovanských božstev. Podobně jako u Princezny zakleté v čase lze i zde vypozorovat určité ambice do budoucna. Režisérská dvojice ostatně otevřeně mluví o možnosti svůj svět dále rozšiřovat a dokonce už má představu o tom, kdo by mohl představovat hlavního protivníka případného pokračování. Tyto plány ovšem nepůsobí dojmem, že by současnému dobrodružství přerůstaly přes hlavu. Výsledek tak obstojí i jako samostatný celek. A co je důležité, také jako docela zábavná podívaná.

Jedním z klíčových úkolů bylo najít správnou rovnováhu mezi praktickými a digitálními efekty, zachovat co největší míru autenticity a vizuální triky využívat především tam, kde skutečně podporují vyprávění. Omezený rozpočet je sice občas patrný, nijak zásadně však nepřekáží. Už samotná snaha realizovat v současných českých podmínkách podobný žánrový projekt je sympatická, výsledek si ale nemusí vystačit pouze s body za odvahu. Po řemeslné stránce totiž působí velmi solidně, k čemuž přispívá povedený color grading i celkově příjemná práce s barvami. Pochvalu si zaslouží rovněž mladí představitelé hlavních dětských rolí, kteří dokazují, že ani v této oblasti nemusí být tuzemská produkce odkázaná na pouhé doufání v zázrak.

 

Na výsledku je zkrátka znát, že nevznikal s odbytým přístupem. Pořád jde o rodinnou podívanou, jejíž hlavní cílovou skupinu pochopitelně představují mladší diváci. Ti, kteří by očekávali mimořádně propracovaný a sofistikovaný zážitek, by proto měli svá měřítka raději trochu upravit. Máma a Táta jsou Boží zůstávají v mnoha ohledech pohádkou, a tak se nevyhnou žánrovým klišé, několika logickým nedostatkům ani občasnému deus ex machina. Témata zasluhující hlubší rozpracování navíc Hobzik s Chramostou podávají poměrně přímočaře a divácky vděčně. Nakolik to představuje problém, záleží na každém jednotlivci. Někdy totiž k příjemnému filmovému zážitku stačí obyčejný nádech dobrodružství. Poněkud křečovitě vyznívají snad jen okamžiky, kdy některé vizuální nápady až příliš připomínají Dunu. Podobný dojem ještě umocňuje hudební doprovod, který jako by se slavnou sci-fi inspirací příliš netajil.

Konfrontace dvou pradávných teenagerů s dnešní civilizací pochopitelně poskytuje prostor pro humor evokující Návštěvníky. Stejně jako si v tomto seriálu mohl chlapec Cerad splést vodu z toalety s pitím nebo považovat podtácek za něco k snědku, i zde vzniká řada komických situací z neznalosti moderních vymožeností. Výraznou předností je poměrně laskavý humor a absence přehnaného pitvoření či vtipů, které by divákovi dávaly najevo, že od něj autoři příliš mnoho inteligence neočekávají. Jisté problémy s uvěřitelností dialogů dětských postav bohužel přetrvávají a ani tento počin se jim nevyhne. V porovnání s řadou jiných tuzemských titulů však v tomto ohledu působí podstatně důstojněji.

 

Slovanská mytologie nakonec slouží hlavně jako odrazový můstek pro dobrodružství plné magie a nadpřirozených bytostí. Hobzik s Chramostou zjevně toužili natočit především zábavnou žánrovku a v tomto směru se jim jejich záměr daří naplňovat. Nechybí ani několik myšlenek, nad nimiž se mohou mladší diváci zamyslet, přičemž jejich vyznění není nijak výrazně podkopáváno. Současně je patrné, že oba filmaři dokážou poměrně dobře balancovat mezi vážně míněným vyprávěním a potřebným nadhledem. Ne všechno je ovšem domyšlené do posledního detailu. Místy tak není úplně zřejmé, podle jakých pravidel zdejší svět vlastně funguje, a některé skutečnosti je zkrátka nutné přijmout bez zbytečného vyptávání.

Ostatně lze se ptát, kolik fantasy titulů by při podobně důsledném rozebírání obstálo bez jediného zaváhání. Také řada děl Václava Vorlíčka a Miloše Macourka stavěla spíše na nápadité směsi motivů než na dokonale propracované mytologii a pravidlech vlastního univerza. V tomto případě tedy záleží hlavně na tom, s jakým očekáváním divák k této fantasy přistoupí a zda dokáže občas upřednostnit hravost před logickou důsledností. To ovšem neznamená, že by vyprávění bylo natolik problematické, že by jej bylo možné přežít pouze s maximálně přimhouřenýma očima.

 

Vica Kerekes a Petr Lněnička ztvárňují rodiče, jejichž prostor pro výraznější herecké kreace je kvůli posednutí slovanskými bohy poměrně omezený. Kerekes navíc v roli matky dostává dabing a vlastním hlasem se ozývá pouze ve chvílích, kdy její postavu ovládá Černaja. Tehdy navíc mluví srbsky. Podle vyjádření autorů má právě tento jazyk nejlépe evokovat klasickou slovanštinu. Oba herci si své úlohy nicméně odvedou a jejich pojetí posedlých rodičů působí přinejmenším dostatečně přesvědčivě. Vyprávění zároveň příjemně odsýpá, a to i přesto, že první polovina slouží z velké části k představení postav a základních pravidel. Produkční limity vystupují nejvíce na povrch ve chvílích, kdy se slovanská božstva ukazují ve své skutečné podobě. Většinou si tak Hobzik s Chramostou vystačí s dvojicí fialových či modrých očí. Ani tato slabší stránka ovšem není natolik výrazná, aby zásadně podkopávala celkový dojem.


Přehrajte si trailer

Zbývá samozřejmě otázka, co si z podobného dobrodružství může odnést dospělý divák. Hodně bude záležet na jeho ochotě nechat trochu volnější průchod vlastnímu vnitřnímu dítěti a vrátit se do časů, kdy podobné příběhy nebylo nutné podrobovat tak přísnému hodnocení. Hlavní publikum totiž očividně představují děti, zejména ty, které dávají přednost současnějším pohádkovým dobrodružstvím před tradičnějšími příběhy. Obdobné pokusy se sice v české kinematografii objevují opakovaně, jen málokterý ale dokáže dopadnout tak důstojně jako tento. Máma a Táta jsou Boží rozhodně nejsou bezchybní a dospělému publiku místy předkládají důvody k určité shovívavosti. Nabízejí však sympatické dobrodružství, které nestojí pouze na nostalgii nebo dobrých úmyslech autorů. A už to je poměrně dobrý důvod dát mu šanci.

Producent Petr Kubík je podepsán také pod Princeznou zakletou v čase 2, která se probírala v MZ Live #193 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar7/10

filmfanouch

Máma a Táta jsou Boží představují sympatické osvěžení tuzemské fantasy produkce. Jejich nedostatky v podobě omezenějších produkčních možností a občasných scenáristických zaváhání se sice úplně přehlédnout nedají, film se však může opřít o poctivé řemeslné zpracování, příjemný humor a dobrodružnou atmosféru. Hobzik s Chramostou se nepokoušejí za každou cenu poměřovat síly s hollywoodskými velkofilmy. Namísto toho přicházejí s rodinným příběhem, který si na nic většího nehraje a dokáže si vystačit s vlastními přednostmi.


Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace