Mr. Hlad

M. Night Shyamalan poslední roky točí filmy, u kterých nevíme, jestli se máme těšit a doufat v další klasiku, nebo regulérně bát, jakou volovinu zase vymyslí. Co po nás zůstane na první pohled vypadá jako další nečekaný a trochu divný experiment, protože Shyamalan-hororář tu adaptuje předlohu krále romantických příběhů Nicolase Sparkse. A tímhle nečekaným spojením se chlubí i samotná upoutávka. Jenže ono to úplně špatně nevypadá. Pasáž s dveřmi a temnou chodbou v sobě trochu toho děsu má, ale i čistě romantický úvod s hraním deskovek působí nepříjemněji než to, co by člověk čekal u tradiční romantiky. Pocit jisté nepatřičnosti je vlastně v tomhle žánru docela osvěžující a zajímavý. Pořád ale můžeme jen hádat, jestli dostaneme z kombinace dvou tvůrců s celkem jasným stylem a přístupem něco, co bude ve výsledku originální a zajímavé, nebo nefunkční žánrový mix. Ale zatím ví asi jen sám Shyamalan, jestli nás bude chtít příští rok dojímat, děsit, balancovat někde mezi, nebo si zase uplácal film hlavně pro sebe.