Zrůdné zpracování bájí a legend, jež líčí založení Prahy a vlastně i počátky celé národní historie, pohříchu dorazilo i do českých kin. Úchylná interpretace událostí okolo Kazi, Tety a hlavně Libuše, okolo její kamarádky Vlasty, která nemá ráda chlapy, a samozřejmě okolo Přemysla Oráče a postavení Vyšehradu, mě donutila k formulovánní několika kategorických konstatování:

Špatný film se pozná podle toho, že v něm může někdo s vážnou tváří pronést větu „I came here from Stadice“.
Špatný film se pozná podle toho, že jeho akční scény vypadají hůř než v Nejkrásnější hádance.
Špatný film se pozná podle toho, že se natáčel v českých nebo slovenských hvozdech (čest výjimkám!).
Špatný film se pozná podle toho, že jej distribuuje společnost Atypfilm.
Špatný film se pozná podle toho, že v něm Marek Vašut zkouší mluvit anglicky.

Jen ve špatném filmu může milostná předehra mezi Přemyslem Oráčem a Vlastou probíhat tak, že Přemysl zvedne Vlastu nad hlavu, pak s ní spadne na zem, sápe se po ní, táhne ji za jednu nohu okolo ohniště a nakonec ji lascivně povalí na jakousi hromadu haraburdí.
Jen ve špatném filmu může vystupovat liška domácí.
Jen ve špatném filmu může Libuše mezi dvěma souložemi vylézt na skálu a říct, že vidí město, které bude zářit a mezi jeho hradbami budou lidé v bezpečí.
Jen ve špatném filmu na sebe jednotlivé scény nemusí vůbec navazovat, i když jde o lineární báchorku o třech sestrách a jedné Praze.
Jen ve špatném filmu může Vašut dvakrát zahlásit  americké „Yeaaaah“ v kulisách raného středověku a nedostat kvůli tomu okamžitě padáka.

Špatný film se tváří jako historický biják o počátcích naší země, i když se odehrává na louce, v rokli, u potoka a ve dvou lesích.
Špatný film nechá oba hlavní nabíječe (Přemysla Oráče a „toho druhého milence“ Libuše)  chodit bez ustání nahoře bez, anebo jen s bederní rouškou, a udivovat exotickými havraními loknami a černými fousy.
Špatný film odehraje korunovaci slavné české kněžny na šutru zarostlém mechem.
Špatný film líčí láskyplné soužití dvou lidí (Libuše a „toho druhého milence“) tím, že Libuše najde mloka, celá rozněžnělá ho předá svému partnerovi, ten ho neobratně poválí v rukách, pak ho položí na zem a též už celý rozněžnělý dá Libuši pusu.
Špatný film dovolí Marku Vašutovi zvolat „We need a leader, Libuše!“

Pornostatistika:
zhruba patnáct souloží
jeden odhalený zadek
jednou odhalená záda
jednou odhalená prsa
většinou misionářská poloha, jednou zezadu a jednou orální uspokojování Přemysla Oráče, jenž mezitím odhání dotěrného poddaného
v prvních deseti minutách se několikrát objevují v záběru dvě ženy a kůň - ovšem nic z toho
Přemysl slibuje Libuši před sňatkem svou železnou pěst

Ve špatném filmu Pavel Kříž hřmí před celým nastoupeným národem, že lid utrácí příliš mnoho peněz na válčení, a všech patnáct (!) lidí s ním nadšeně souhlasí.
Ve špatném filmu deset z těchto patnácti lidí o chvíli později předvádí vřavu nespokojených kovkopů.
Ve špatném filmu pět z těchto deseti lidí o chvíli později imituje protesty rozvášněných rolníků.
Ve špatném filmu se balí slovy „ Jsem zvědav, jestli žena tak divého vzhledu ovládá umění milovat“.
Ve špatném filmu může Libuše po bájné větě „Vidím město, jehož sláva hvězd se dotýká“ pronést otázku „Opustíte chalupy, v nichž jste soběstační?“, aniž by se někdo zeptal, co to jako sakra znamená.

Špatný film se pozná podle toho, že jeho nejoslnivější složkou jsou básnivé české titulky.
Špatný film se pozná podle toho, že se v něm povrchně a připitoměle tematizuje pohanství, feminismus, bylinkářství, sepjetí s přírodou, polygamie, fatalismus, politické rošády a mystika, ale shrnout do dvou tří vět příběh je de facto nemožné.
Špatný film se pozná podle toho, že se vlastně vůbec nedá pochopit, kdo a proč někoho zabil, kdo proč umřel a o čem to vlastně celou dobu bylo.
Špatný film se pozná podle toho, že i když si v každé recenzi přečtete větu „A co hadi, krtek a vypelichaný sokol?“, v kině vás ta sentence stejně udiví.
Špatný film se pozná podle toho, že je sál v multiplexu z půlky plný wanna-be-cool borečky, kteří si o zrůdnosti Kněžny přečetli v novinách a teď peláší do kina, aby se bezdůvodně smáli od první do poslední minuty, i když na plátně zrovna nic trapného, směšného nebo vtipného není. A pětkrát za projekci si „spontánně“ zatleskají. A hned jsou IN!

Špatný film se pozná podle toho, že z něj má člověk depresi a nechce vidět pěkně dlouho nic jiného.
Špatný film se pozná podle toho, že se člověk cítí šťastný, když u něj na posledních deset minut usne, přestože zaplatil plné vstupné.
Špatný film se pozná podle toho, že se tohle všechno ani nestydí přiznat.

Kněžna Libuše tohle všechno do puntíku splňuje, takže by její autory měl někdo vehnat do dolů mezi ty slavné kovkopy. Ale víte, co je na tom nejhorší? Že hudba z Kněžny Libuše by se počítala k vůbec nejzajímavějším českým soundtrackům posledních mnoha let. A že kameraman prodává krajinné scenérie v prvních minutách líp než štáb Bathory.