O FILMU

Jakkoliv by čtyři ze čtyř redaktorů Moviezone byli ochotni položit za filmy Davida Finchera život (v tom lepším případě) nebo půlku pravého varlete (v tom horším), jeho tvorba je na našem webu prozatím mapována pouze dvěma uslintanými novinkami (nic proti imfovu zpravodajství) a jedním ušoupaným oldie trailerem (nic proti Sedm). Tohle jsem mohl konstatovat ještě před týdnem, než se v sekci DVD zjevila vynikající Hra... a vítr se začal obracet. Informační mlhu zaviněnou dlouhými autorskými prázdninami mistra David můžeme nyní symbolicky ukončit jeho „generačním dílem“. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátním dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou, převedl ve film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Kromě mého mladšího bráchy asi všichni. Bezejmennému hlavnímu hrdinovi s kukučem Edwarda Nortona to ovšem radši nepovídejte. V jeho životě totiž spánek dost silně absentuje, v důsledku čehož Nortonovo „já“ těžko rozlišuje, kde končí realita a začíná halucinace a kde se mimóznost láme v reálné konzumní kuropění a každodenní rutinu. Všechno se ale může změnit: Buď dočasně, když se člověk vypláče na rameno chlapovi s rakovinou varlat, anebo natrvalo. Když potká Tylera Durdena a založí Klub rváčů...

FOTOGALERIE