Sandlerovky jsou fajn - zachutnají, zasytí, nerušeně projdou trávícím traktem a hupky šupky ven. Většinou po nich zůstane pár vzpomínek, které vás donutí sáhnout za pár měsíců po novém "modelu", ale většinou to není nic, o čem byste vyprávěli svým přátelům. Click dost možná chtěl být něčím větším, protože ke klasické romantické zápletce přimíchal trochu sci-fi.

Adam Sandler je ostatně mixováním posedlý - občas přidá fotbal, jindy trochu pekelné omáčky nebo poruch paměti v havajském prostředí - ale dálkové ovládání, kterým si můžete ulehčit těžké životní okamžiky? Navíc smontované v dílně Christophera Walkena? Neříkejte, že vás to neláká. Mno... řekněme, že nepatříte k technogeekům, takže vás budeme muset nalákat na extrémně půvabnou Kate Beckinsale, která hraje Adamovu manželku. Už jsou všichni na palubě? Cvakněte si lístky, zamíchejte kakao a naposledy si pořádně srkněte, teď totiž pojedeme ukrutně rychle z kopce.

Z kopce... chápete? Eh... To je asi jediná "nadávka", kterou na účet Clicku vymyslím, protože jinak je to přesně ten nenapadnutelný průměr, který je noční můrou každého recenzenta. Nemůžete ho shodit do kanálu pečlivě mířeným máchnutím stěrače a nemůžete ho vychválit, protože jaksi není za co. Nejnovější sandlerovka z režijní náruče Franka Coraciho (Vodonoš, ale i podstatně horší Kolem světa za 80 dní) totiž až příliš rychle vystřílí komediální trumfy, spočívající v použití univerzálního dálkového ovladače, se kterým se dá zpomalovat, zrychlovat či přeskakovat.

Nechápejte mě špatně, je tu spousta dobrých fórků ala audiokomentář vašeho vlastního života, zprostředkovaný Jamesem Earlem Jonesem, ale samotný potenciál zařízení není nikdy využit do poslední mrtě. Je tu v podstatě jenom proto, aby navodilo hlavní dějové dilema, které zřejmě vymyslel někdo, koho krize středního věku zasáhla do hlavy pancéřovou pěstí. Ve druhé půli filmu se tak Coracimu rozpadá koncepce a ze sandlerovky se stává nekompromisní doják, ve kterém tak nějak náhodou hraje Adam Sandler. Náhle zmizí arabský šejk Rob Schneider, egoistický šéf David Hasselhoff a do pozadí (bohužel) ustoupí i Kate Beckinsale. Všichni už jen přicmrndávají tápajícímu Sandlerovi, který z komediální polohy přejde k tragédii muže, jemuž život díky špatným rozhodnutím doslova utíká mezi prsty.

Ve vážnější poloze se však Coraci překvapivě vzpamatovává a praští o stůl s tradičním esem, totiž slzopudným závěrem (který by zařídil i změnu hodnocení směrem vzhůru, kdyby byl o deset minut kratší, ale na takový trik je i Adam Sandler příliš malým pěšákem :), který Sandler uhraje i bez jindy tolik potřebných druhořadých gagů. Konec dobrý, všechno dobré, ale ani dobrá nálada, panující na tváři všech diváků v poslední minutě, nedovede zakrýt těžkopádnost, se kterou ty dvě nesourodé půlky drží pohromadě. Je to celé vlastně jen na dobré slovo (a dobrý výkon) Adama Sandlera, který s vypětím všech sil zachraňuje situaci uvěřitelným přechodem od nechápajícího a docela vtipného workoholika k chápajícímu, ale poměrně sucharskému otci rodiny. Tohle klišé už zabilo spoustu filmů a chybělo málo, abychom udělali kříž i nad Clickem.

A nemá smysl při tom brát ohled na to, že Sandler vlastně svoje filmy natáčí pro zábavu, aby mohl obsadit partu kamarádů a lidi, se kterými chtěl vždycky pracovat. Snímku rozhodně podobná uvolněnost prospívá (Kate Beckinsale tu trochu trčí, nejen svými půvaby, všichni kolem ní už spolu hrají minimálně potřetí a jsou sehranější než pražská Slávie), ale při vší úctě ke Coracimu nebo třeba Segalovi, si myslím, že pokud chce Sandler dosáhnout na vyšší mety a nepředvádět dokolečka pořád totéž, jen v jiných kulisách, měl by se porozhlédnout po nějakém hvězdnějším štábu. Opakovaně dokázal, že američtí diváci za něj utratí i svůj poslední dolar a rozpočty jeho filmů šplhají ke stamilionové hranici. Co takhle příště utratit peníze za kvalitního režiséra a scenáristu (nic proti hochům, co napsali scénář k Božskému Bruceovi, ale Click se mu možná podobá až příliš)... nebylo by to fajn? Nechci Click shazovat - pobavil mě, napumpoval do žil dobrou náladu, ale to nijak nezabrání jeho rychlé cestě trávícím traktem, přesně jak bylo naznačeno v úvodu. Přál bych Sandlerovi do filmografie nějakou klasiku, která nestárne a nemizí. Kromě diskutabilního Opilí láskou tam má samé zábavné, leč nikterak klíčové šedesátky. Chtělo by to trochu popojet, než si na něj všichni zvykneme jako na mistra stravitelného komediálního průměru. Myslím, že čas od času má na víc.