Tvorbu Matthew Vaughna mám rád. Opravdu hodně rád. Zbožňuju jeho dravost, nekompromisnost, neskutečně našlapané a hodně svěží akční scény, práci s postavami či napětím a také hravost a evidentní filmařskou radost z každého záběru…no, je zkrátka hodně důvodů, proč jeho tvorbu žrát i s navijákem. V posledních letech se nám ovšem trochu zaseknul u Kingsmanů, komiksové adaptace agentů/gentlemanů, která byla sice ve svém prvním díle velkým nářezem, sequel ale i přes režisérovy tradiční kvality malinko vzbudil obavy, zda se musel známý Brit zaseknout zrovna u této značky. A nyní tu máme prequel, který by měl sérii Kingsmanů díky svému zasazení do období první světové války osvěžit a dát jí potřebný nový impuls. Jenže snímek s podtitulem První mise místo toho paradoxně o to víc ukazuje, že už by se Vaughn měl přeci jen posunout dál.

Dostáváme se tedy na počátek minulého století, kde sledujeme příběh bitvami zkušeného vévody Orlanda z Oxfordu a jeho dospívajícího syna Conrada, jenž by i přes nesouhlas otce rád bojoval za svou vlast. A nyní k tomu bude mít bohužel příležitost. Tajuplná sebranka mocných záporáků, mezi nimiž nechybí ani Rasputin či Mata Hari, má totiž v plánu díky svým intrikám rozpoutat první světovou válku. A jelikož nám i přes vévodovy snahy zabijí Ferdinanda, k rozpoutání doposud největší války v historii opravdu dojde. A protože Orlando stále nechce o narukování syna ani slyšet, zasvětí ho do svých tajných špionských plánů, v nichž figuruje také sluha Shola a chůva Polly, které mají válku co nejdříve zastavit.

Hned na začátek se ovšem sluší říct, že Vaughn ze svého režijního umu rozhodně nic neztratil. Stále dokáže být extrémně dravý, drzý, správně komiksově přepálený a hraje si s dějinnými událostmi s velkým nadšením a naspeedovaným způsobem jako 13letý kluk po 20 Red Bullech. Pořád umí servírovat oku lahodící záběry, nabídne spoustu kamerových i jiných nápadů a po akční stránce zase dostáváme zatraceně strhující hody, v nichž režisér potvrzuje svou špičkovou práci s kinetikou a napětím. Na celém snímku je pak znát, jak moc si Vaughn a jeho tým s estetikou počátku století vyhrál a dokázal ji vypiplat v prakticky každém záběru. Na zrod Kingsmanů se tak zatraceně hezky kouká a dokážou nabídnout i správně výbušný popcorn. Jenže i přesto se nemůže divák zbavit pocitu jisté únavy materiálu, kvůli němuž vás příběh vévody a jeho syna moc nestrhne.

Může za to pak zejména scénář, který za svými předchozími bratříčky v mnohém zaostává. Dialogy jsou podstatně méně stylové, a naopak spíše více kýčovité, a celý příběh nemá tentokrát téměř čím překvapit. Nejen, že kvůli zasazení do první světové a námětu zrodu titulní tajné služby člověk z většiny tuší, jak to dopadne, ale navíc už se zde opakují i Vaughnovy scenáristické propriety. Film je pak kvůli tomu až nečekaně roztahaný, tempo v jistých pasážích až povážlivě brzdí a akce tu není bohužel tolik, jak se zdálo. A co víc, tvůrčí tým tentokrát ztrácí body tam, kde bych to vlastně tolik nečekal – u samotných postav.

Britský šikula měl vždycky cit pro zatraceně stylové a parádně prokreslené charaktery, jimž prostě divák od začátku do konce držel palce. Ostatně, zrovna Eggsy či Harry z kingsmanovské franšízy jsou tím správným příkladem. Jenže zdejší sebranka je sice cool na první pohled, hned na ten druhý však nemá moc co nabídnout a lákavé obsazení nemá moc co hrát. Shola je zkrátka schopná pravá ruka, co to umí s mečem, Polly zase peče nebezpečné koláče a má kamarádky na správných místech… a víc se o nich v podstatě nedozvíte. Že jsou postavy z většiny jen prázdné figurky je pak nejvíce vidět na zástupu záporáků, kteří sice vypadají na první pohled stylově, jenže jakmile se jim scénář začne více věnovat, stane se z nich poměrně nezajímavá stafáž. Jediný, kdo nakonec zaujme, je neselhávající Ralph Fiennes, jemuž dává scénář samozřejmě dostatečný prostor, a pak také Rasputin. I když tam je to spíš díky jeho totální přepálenosti a skvělému Rhysi Ifansovi než šikovně napsaným charakterem.

Přehrajte si trailer I přes své chyby však zůstávají „první“ Kingsmani svižnou a neurážející popcornovkou. Jenže od Vaughna chce člověk vidět trochu víc než jen celkem fajnový popcorn. Režisérský šikula se sice snaží, seč může a akční sekvence či některé kamerové hrátky opět berou dech, jinak ovšem jeho oblíbené značce i přes tvůrčí zarputilost onen dech bohužel dochází. I přes razantní výlet v čase totiž jako by tato série už neměla moc co nabídnout a přišla o svou sakra velkou stylovost a kulervoucnost. Matthew Vaughn si zkrátka zase poctivě odmakal své, ale už by to chtělo, aby svůj talent začal věnovat jiným projektům.