Americký režisér a scenárista Osgood Perkins má horory v krvi. A to nejenom po otci, kterým nebyl nikdo jiný než herec Anthony Perkins alias Norman Bates z Psycha. To, že má Perkins buňky na strašení diváků, předvedl v minulosti už několikrát, přičemž k jeho nejzajímavějším počinům patří bezesporu loňsky Sekáč (Longlegs) s démonickým Nicolasem Cagem v roli satanistického sériového vraha. A v letošní Opici Perkins předvedl, že umí stejnou měrou strašit jako bavit, takže očekávání jeho nového snímku Keeper byla poměrně vysoko. Zvlášť s ohledem na trailery, které lákaly na hutné psychologické drama o dvou zamilovaných lidech, kteří se navzájem podezírají z něčeho velmi ošklivého.

Romantický víkend zamilovaného páru na chatě ztracené kdesi uprostřed lesů je absolutní hororová klasika. Až klišé, chtělo by se dodat. Kombinuje přitom pradávný strach z neznámého zla číhajícího v hustých hvozdech s narůstajícím podezřením, že ten druhý před vámi něco skrývá. A přesně to se stalo sympatické Liz (Tatiana Maslany) a lehce zádumčivému Malcolmovi (Rossif Sutherland, syn Donalda Sutherlanda). Oba už mají v životě ledacos za sebou a zdá se, že konečně narazili na toho správného. Společný víkend na Malcolmově chatě se tak zdá být přímo ideální nápad. Koho by napadlo, že to všechno skončí úplně jinak, než v něžném obětí milujícího partnera? Protože jak už to tak bývá, jeden z nich skrývá strašlivé tajemství a velmi brzo se začnou dít věci, které mají k idylickému víkendu hodně daleko.

Keeper: FOTOGALERIE

Nejsilnější stránkou Keepera je schopnost navodit neurčitý pocit existenciálního znepokojení, opírající se o skutečnost, že oba hlavní hrdinové vykazují letmé náznaky něčeho nevyřčeného. Traumatu z minulosti, které je zásadním způsobem poznamenalo. A sledovat drobné nuance v jejich vzájemném chování vede k budování téměř hmatatelného napětí. V něm hraje hlavní roli úvodní koláž, kde sledujeme celou řadu dívek a žen, kterak se nám retrospektivně představují v jednotlivých medailoncích. A všechny končí v notně krvavé lázni. Jaký je vztah všech těchto žen k Liz nebo Malcolmovi, mohl představovat luxusní příběhový oblouk vedoucí až k hluboce mrazivé minulosti jednoho z nich. Je proto věčná škoda, že Perkins po slibně rozjetém úvodu na veškeré existenciální a psychologické stránky filmu rezignuje, aby dal prostor obyvatelům rodinného domu a okolních hvozdů.

Nechápejte to tak, že tím zkazil celý výsledný dojem. Vůbec ne. V rámci žánru nabízí přesně to, co byste od celkového zasazení čekali. Prastaré tajemství propojené s americkým folklorem o bytostech žijících v neprostupných lesích za hranicemi civilizace. A jejich napojení na jednoho z ústřední dvojice (a v závěru vlastně i na toho druhého) je co do hororových mechanik naprosto funkční. Jenom musíte počítat s tím, že vás nečeká žádný žánrový experiment ani sofistikovaná interpretace zla číhajícího v každém z nás. Navzdory částečné myšlenkové podobnosti s Men od Alexe Garlanda, který fungoval jako čirá alegorie, není Keeper utkaný z jemného přediva lidské psychiky, ale spíše z nadpřirozena v jeho nejběžnějším diváckém chápání. Díky tomu dostanete lehce nadprůměrný atmosférický horor, kde všechno časem zapadne na své místo. Totiž do kolejí vyježděných nespočtem předchozích snímků o bytostech z dávných dob.

Keepers si po celou dobu zachovávají velmi komorní ráz, takže krom ústředních protagonistů se v průběhu doby seznámíte pouze s podezřelým Malcolmovým bratrancem Darrenem (Birkett Turton) a jeho východoevropskou přítelkyní (neznámá Eden Weiss). Veškerou ostatní interakci jinak obstarají lesní bytosti. Jejich masky jsou přitom dalším důvodem k návštěvě kina, neboť maskéři odvedli velmi dobrou práci. Zmíněná komornost až intimnost celého příběhu naštěstí snímku více než sluší a Perkins s ní pracuje i jako se základním kamenem samotného finále, kdy nečekejte žádné zběsilé nahánění po lesích se sekerou v ruce. Místo toho dostanete vyvrcholení jak z noční můry, kdy se nemůžete pohnout a pouze bezmocně sledujete, jak se kolem vás stahují temné stíny.

Přehrajte si trailer Ve výsledku se ovšem nemohu ubránit mírnému zklamání, že se děj raději nedržel příběhu slibně načrtnutému v trailerech. Dva odlišné pohledy na zlo mezi lidmi mohl být krásnou studií toho, jak lidé interpretují chování toho druhého a kde se v nich bere schopnost trýznit se navzájem tím nejhorším možným způsobem. Ostatně Lars von Trier to ve svém Antikristovi předvedl prakticky bezchybně. Bohužel Perkins se rozhodl vydat jiným – pohříchu probádaným – směrem a vzešel z toho „pouze“ lehce nadprůměrný horor z chaty ukryté uprostřed hlubokých lesů, jakých jsme už viděli tucty. Není to špatné, ale k filmové události roku to má hodně daleko. Jako žánrová jednohubka na jeden pochmurný večer to však obstojí.