V KOSTCE

Reálná situace musela být příšerná, film Katyň je kromě závěrečných 15 minut vlažný čajík. U Katyně se mi vybaví hned několik filmů, které mají vynikající téma, ale zpracování je hrozně klopýtavé, nedotažené a co chvíli mě z jejich sledování něco vytrhne. Tu podivné dialogy, tam nepravděpodobná setkání, onde zářivé omítky turisticky vyhledávaného města. Byl tu rozhodně potenciál na něco zásadnějšího než je soška Oskara. Říká se tomu zápis do filmové historie. Uvidíme u našich filmů Lidice a Protektor.

FOTOGALERIE

O FILMU

Dvaaosmdesátiletý polský režisér Andrzej Wajda patří mezi světové klasiky, kteří už točí tak dlouho, že si většina lidí myslí, že jsou dávno po smrti. Ale to by byla škoda, protože i jeho poslední film podle všeho patří mezi hodně zajímavá díla. Katyň vypráví o jedné hodně nehezké kapitole druhé světové války, kdy rudá armáda bez milosti zlikvidovala zajaté polské důstojníky, což byla událost, která zásadně ovlivnila nejen válečné Polsko, ale i následné roky komunistické totality. Otec Andrzeje Wajdy byl jedním ze zavražděných důstojníků a sám režisér se hodně dlouho snažil tohle pro Poláky stále dost bolavé téma dostat na plátna. V loňském roce se mu to podařilo a dokonce si za to vysloužil i oscarovou nominaci v kategorii cizojazyčných filmů. Na letošním karlovarském festivalu si ti šťastnější mohli udělat na Katyň vlastní názor, ale my ostatní si budeme muset počkat až do září, kdy zjistíme, jestli je film opravdu tak dobrý, jak se říká, nebo jde o další lehce nafouknutou bublinu, která získává divácké sympatie svým tématem a ne filmovostí.