Od prvních zpráv, které tvrdily, že nás čeká návrat k dinosaurům, uplynul rok a půl a premiéra je na světě. Všichni jistě víme, že 18 měsíců není příliš štědrá časová dotace na kompletní produkci 180 milionů dolarů drahého blockbusteru, jenž má být tahounem horkého kinařského léta. Jenže za režijním kormidlem se ocitl režisér chválený pro své vizuální cítění - Gareth Edwards. K ruce měl navíc scenáristu původního Jurského parku Davida Koeppa a titulní role se zhostila jedna z největších hollywoodských hvězd Scarlett Johansson. Producentsky navíc na vše dohlížel Steven Spielberg. Takže z toho logicky musí být trhák a vše se zvládne. Nebo alespoň takhle nějak nad tím nejspíš přemýšlelo studio Universal. 

A já jsem jim v tom do poslední chvíle fandil. Poměrně mdlé trailery a postupně hasnoucí kampaň sice nelákaly na hit lukrativní kinařské sezóny, ovšem já jsem člověk jednoduchý. Kdybych se náhodou ocitl 66 milionů let zpátky a viděl se v údolí promenovat triceratopse či tyrannosaury, strnul bych a nechal se pln úžasu zadupat či sežrat. Kdykoliv a kdekoliv vidím jen náznak dinosaurů či jakýchkoliv velkých potvor, tak ve své prostoduchosti jen pavlovovsky slintám. Nepřestal jsem tedy doufat, že Edwards s Koeppem nadělí když už ne žánrový milník, kterým byl první Jurský park, tak alespoň poctivý dinosauří blockbuster, u něhož se ten popcorn schroupe raz dva.

Jenže ne. Vy už to beztak víte, neb jste nejspíš četli či viděli naše první dojmy. Jurský svět: Znovuzrození naprosto selhává takřka ve všech kategoriích, které u blockbusterů posuzujeme. Nepřestávám se divit tomu, kolik věcí se na návratu do světa dinosaurů nepovedlo, proto následující řádky pojmu jako jakýsi psychohygienický výlev, který mi snad uleví od nepříjemných pocitů, jež ve mně ohavné Znovuzrození vyvolalo.

V prvé řadě je to scénář. Netuším, jestli na Koeppa tak tlačil čas, případně si zrovna vybral slabší chvilku, ale takřka veškeré aspekty jeho díla jsou těžce nepovedené. Už hlavní zápletka zní nikoliv jako podnětný blockbuster, ale jako náhodná mise z devadesátkové arkády - pro záchranu milionů lidí na světě skrze revoluční lék potřebujeme krevní vzorky tří největších žijících dinosaurů, jednoho suchozemského, jednoho létajícího a jednoho mořského. Proč dinosaurů? A proč zrovna těchto tří? Není čas vysvětlovat, film musí vzniknout a potřebuje děj, ale kdyby vás o nich zajímalo víc, kostry všech tří z nich čirou náhodou visí při úvodní expozici přímo nad hlavami hrdinů, čímž si film může směle připsat první facepalm moment, jichž bohužel bude ještě požehnaně. 

Samotný úvod ovšem nezavání takovým průšvihem. Ostatně první scéna, která vysvětluje fungování současného světa, v němž dinosauři a lidé museli nějaký čas žít bok po boku, je vlastně poměrně emotivní a funkční. Téma postupného umírání nejen živočišných druhů, ale i zájmu veřejnosti o tyto tvory, je vcelku podnětné, funkční a při bližším zkoumání by na něm film mohl beze sporu stavět a rovnou do scénáře vetkat mnoho aktuálních otázek. Jenže na to není čas, neb film v tu chvíli předkládá divákovi snad nejlínější představovačku postav, jakou u hollywoodského blockbusteru pamatuji.

Pryč je zatvrzelost a odbornost Alana Granta skrze konfrontaci s nevěřícím dítětem, Znovuzrození se nechytá ani na Prattovo efektivní trénování raptorů. U Edwardsova díla se musíme spokojit s tím, že postavy nesou jen ploché archetypy - žoldačka, vědec, šéf farmaceutické společnosti. Nic dalšího o nich nevíme, jejich přemlouvání k účasti na misi postrádá jakoukoliv hloubku či zábavný nápad.

-Chceš jet?

-Nechci.

-Ale dostaneš peníze. / Ale uvidíš dinosaury.

-Tak vlastně proč ne. 

Nejde o cimrmanovskou grotesku, nýbrž o shrnutí expozice, jež nás má s postavami sžít. Následná snaha o prohloubení jejich charakterů skrze hloubání nad bolístkami z minulosti, v nichž se charaktery trumfují v tom, kdo všechno jim umřel, aniž by na to děj posléze jakkoliv navazoval, je další z řady bezostyšně trapných a vůči divákovi drzých momentů, které z nového Jurského světa dělají chujovinu. Film tak selhává i v tom absolutně základním - představit divákovi poutavé charaktery, na nichž by záleželo. Scénář nám o nich téměř nic neřekne, nepředstaví je ani skrze akci, a nám tak nezbývá než se spokojit s tím, že na ostrově budeme trávit čas s lidmi, kteří jsou nám jedno, případně dokonce nesympatičtí.

ScarJo tomu velmi přispívá. Role tvrdošíjné žoldačky, jejíž jméno jsem stačil úspěšně zapomenout, působí znuděně a podivně oploštěle. Scarlett nejspíš potřebovala nějakou další lukrativní značku, jinak si její účast na filmu nedovedu vysvětlit, neb většinu času působí tak, že by byla raději kdekoliv jinde. Její herečtí kolegové v tomto ohledu filmu alespoň trošku dělají čest, neboť Mahershala Ali a Jonathan Bailey jsou na filmu pravděpodobně to nejlepší. Jejich role sice také nejsou nijak pamětihodné, ale aspoň nejsou nudné.

Právě nuda je to, co zážitek z nového příspěvku do dinosauří série vystihuje nejvíc. Nejde jen o vyprázdněné postavy, tohle má samozřejmě být v prvé řadě přímočarý akčňák. Jenže ani ta akce se příliš nedaří, byť je jí tu požehnaně. Honička s T-Rexem na řece odkazuje na původní Crichtonovo dílo a mnohé akční sekvence si přiznaně vypůjčují svůj koncept z předcházejících dílů. Napětí se ale nedostavuje nikdy, o postavy není důvod se bát. Většinu času jsou navíc napínavé scény zabity vršícími se tupými momenty, v nichž zůstává rozum stát nad tím, jak debilně se postavy ve filmu chovají, případně jak silný a trapný plot armor jim scénář přisuzuje. Takže to jediné, co diváka může z nudy vytáhnout, je nechtěně zábavná scenáristická berlička, jichž film poskytuje opravdu mnoho.

Srovnání se studiem Asylum je opravdu na místě, neboť takhle líně vypatlaný scénář se u velkého blockbusteru vidí málokdy. Kdyby místo Baileyho byl Dwayne Johnson, místo Aliho Kevin Hart a Johansson by vystřídala Lindsay Lohan, dávalo by to větší smysl a divák by aspoň věděl, že v některých scénách je dovoleno se smát. U vysokorozpočtového filmu nechci několik minut přemýšlet nad tím, jak se stohlavé stádo třicet metrů vysokých dinosaurů na poli schovalo do metr a půl vysoké trávy. Chci vidět něco hezkého.

A ani to Znovuzrození nenabízí, byť jde o Edwardsovu mnohokrát omílanou devízu. Jeho Godzilla, Rogue One či Stvořitel se mohly opřít o vizuálně podmanivé či nápadité scenérie, které vybočovaly z řady zaměnitelných blockbusterů, ovšem na dinosaurech to nikdy není patrné. Film nenabízí ani jeden pamětihodný výjev, nijak nepracuje s hloubkou prostoru nebo měřítkem dinosaurů, čímž se připravuje o naprosto zásadní artikl těchto filmů. CGI často působí nedopečeně, zejména když jsou ptakoještěři a lidé v jednom celku, což je bohužel poměrně časté. 

Přehrajte si trailer Zkrátka - k haněni je toho spousta a ke chválení jen velmi málo. Tohle není film dělaný z lásky. Tohle je čistě komerční produkt, za nímž nestála touha po poutavém emotivním příběhu, ale vypočítává snaha o tučné zisky. Nejsem naivní, všichni víme, že na tom Hollywood stavěl vždycky. Ovšem to, aby se motivace studia a hlavního záporáka filmu takto nakrásně potkávaly, se vidí málokdy. A ten podivný mutantí prasopes s rektální hlavou tomu dává jen korunu.