Nemám úplně rád, když se říká, že „takové filmy už se netočí“. I když to občas říkám i já. Filmový průmysl se vyvíjí, reaguje na diváckou poptávku, ale samozřejmě musí reagovat i na to, jak se na filmy kouká. A faktem zůstává, že když někdo chce poslat svoje dílo do kina, musí nalít spoustu peněz do reklamy, aby měl vůbec šanci něco vydělat. Díky tomu z kin prakticky zmizely středně velké snímky a žánrovky zacílené na starší publikum. Ty teď míří spíš na streamy a bohužel jsme si museli zvyknout, že s nedostatkem dramaturgického dohledu spojeným se snahou mít v nabídce co nejvíc a co nejrychleji, kvalita trpí. Naštěstí se jednou za čas objeví něco, co může alespoň na chvíli vyvolat naději, že může být líp. Ještěr je přesně takový. 

V kinech by tohle krimi drama asi velký vyrvál neudělalo. Na to je příliš malé, nehvězdné, komorní a pomalé. Na streamu mu je vlastně dobře, i když si můžeme říkat, že by bylo fajn užít si ho na velkém plátně. Protože… no protože takové filmy už se netočí. Pomalu plynoucí Ještěr začíná jako víceméně standardní detektivka, v níž Benicio Del Toro a jeho parťáci zkoušejí objasnit brutální vraždu realitní makléřky. Má v ní prsty její truchlící manžel? Podivín, jenž páru jedné noci zaťukal na dveře a choval se přinejmenším podezřele? Nebo její ex, který si přivydělává ne zrovna legálním způsobem? Zkušený vyšetřovatel Tom Nichols se musí dostat za zeď lží, přetvářek a tajemství, aby odhalil pravdu. Jenže najde víc, než na co byl připravený. 

Ještěr: FOTOGALERIE

Celkem chápu, že může mít někdo s Ještěrem problém čistě proto, že film ve své polovině dost zásadně změní svoje směřování. Zatímco zpočátku se skutečně hlavně pátrá, vyslýchá a vyšetřuje celkem zamotaný případ, v té druhé části jde o něco malinko jiného. Nebudu tu teď příliš konkrétní, ovšem pokud byste si novinku Benicia Del Tora pustili s tím, že dostanete jen a pouze detektivku, můžete být zklamaní, protože jako detektiva funguje, ale tvůrci možná až podezřele brzy vyloží na stůl všechny karty. Druhá polovina tak může vypadat jako lehce se táhnoucí přešlapování na místě pozvolna směřující k pointě, kterou odhadnete nejspíš mnohem dřív, než vám ji tvůrci vmetou do obličeje. Jenže ona by to byla docela chyba koukat se na Ještěra jen jako na detektivku. 

Debutující Grant Singer natočil spíš drama, které na tradičně pojaté vyšetřování roubuje osobní příběh o morálce, lhaní, důvěře a o tom, že i vaši nejbližší často svou skutečnou tvář, touhy a ambice před světem schovávají. A že srovnat se s pravdou může být někdy zatraceně těžké. U Ještěra tak můžete mít pocit, že jste ho prokoukli dřív než hlavní hrdina, ovšem skutečně to bude jen a pouze pocit. Tom Nichols totiž není detektiv, jemuž „to“ nedochází, ale chlap, jenž není ochotný smířit se s tím, že se mu do jisté míry zhroutil celý svět a jeho jistoty. A moc neví, jak na to reagovat. 

Ještěr se tak s postupující stopáží mění z detektivky v psychologické drama. Jistá uspěchanost na něm v prostřední třetině znát je, o tom se hádat určitě nechci a možná by mu víc slušel formát minisérie typu Temný případ, má s ním hodně společného co se týče tempa a atmosféry. Singer tu – podobně jako jeho hrdinové – hodně klame tělem a postupně a velmi pomalu odhaluje, co je skutečně jeho dílo zač. Je samozřejmě věc každého diváka, jestli mu změna směřování Ještěra sedne, nebo bude zklamaný, že z detektivky nakonec vylezl malinko jiný film, osobně mi ale sebevědomé „přerazení“ neskutečně sedlo. Nehledě na fakt, že Singer umí pracovat s atmosférou a jeho Ještěr dovede být velmi znepokojivý. Ať už ve scénách, kdy skutečně jde o život, nebo v momentech, kdy hlavní hrdina neví, jak se postavit pravdě. 

No a tím se dostáváme k hlavnímu hrdinovi. Benicio Del Toro si v Hollywoodu hodně vybírá a Ještěr pro něj byl evidentně osobní projekt, protože se podílel i na jeho scénáři. A nejspíš si tak mohl zajistit, že nic nebude bránit tomu, aby se mohl rozehrát tak, že z něj nespustíte oči. Stačí mu k tomu jeho charisma, pomalá mluva i očividná inteligence jeho hrdiny, jenž drží svoje emoce na uzdě, ale v ten správný čas umí jednou nebo dvěma větami zcela atmosféru celé scény. Moment, kdy si povídá s chlapíkem, který si myslí na jeho manželku, z něj dělá skoro až děsivou postavu. Nějakým těm nominacím bych se u Del Tora nedivil. A přál bych mu je. 

Přehrajte si trailer Stejně jako Singerovi pořádnou kariéru. Na to, že až doposud točil hlavně klipy, jde o vyzrálého tvůrce, který si napoprvé ukousl hodně ambiciózní sousto, ale poradil si s ním. A to navzdory faktu, že musel být připravený na to, že ne každý jeho Ještěra skousne a část publika jednoduše bude zklamaná z toho, že od detektivky utíká jinam. I ti nespokojení však musí uznat, že jde o hodně silný debut od filmaře, od něhož snad můžeme čekat zajímavé věci.