O FILMU
Tragikomedie. Žánrová nálepka, jež se v kontextu čské kinematografie (a jejich mladých diváků) bude ještě několik desítek let zbavovat negativního příznaku, dovede do kin i novinku režiséra Pavla Göbla a producenta Jiřího Konečného. Megadlouhý a obyčejně výstřední název Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou anoncuje snímek s genezí podobnou Zelenkovým Příběhům obyčejného šílenství. Ortodoxní filmozpytci chápou správně – i první štangle salámu roku 2006 pocházející z domácího masokombinátu vyvěrá ze solidně přijaté divadelní hry. Z masa bude znovu ukusovat hlavně Jaroslav Dušek, jenž si v konkurenci méně známých českých a slovenských herců i neherců, bezpochyby ukradne největší podíl mediální přízně. Zda bude pozitivní nebo negativní záleží zejména na nepříliš věhlasném režisérovi a diváckém dopadu, který vykutá z plácání svých průvodčích, štiplístků a jiných es železniční dopravy, jejichž společným domovem je skromný, ale v jistém smyslu poetický prostor žateckého nádraží.