Jackpot! vám už od začátku servíruje vizi mírně dystopické Kalifornie, v níž aktuální opravdové problémy trochu přerostly přes hlavu. O bezdomovce zakopáváte na každém kroku, drobný zločin je na denním pořádku, takže vláda přijde se zaručeným řešením! Loterií, v níž můžete vyhrát spoustu peněz a uniknout zpackanému sociálnímu systému. Musíte si to však zasloužit. Nestačí být jen vylosován, musíte přežít. Zápletka trochu mixuje gamifikaci á la Zabiják proti své vůli s Radcliffem, stylizovanou urvanost Boss Levelu, a otevřený vztah k vybíjeným á la Očista. Což mi vlastně vyhovuje, takže když vidím hned v úvodní scéně Seanna Williama Scotta, jak utíká před rozjařeným davem, který ho může dvanáct hodin po vylosování legálně zabít a přivlastnit si jeho výhru, mám vlastně radost. Zvlášť když ta první (druhá) výherkyně pomrkává do kamery a nabízí vibes jak z Běžícího muže.

 

Po ochutnávce potkáváme hlavní hrdinku, neúspěšnou herečku v podání Awkwafiny. Je otravná jako všude, ale poměrně předvídatelně, takže když vyhraje onu loterii po cestě na konkurz a absolutně netuší, která bije, máte jako divák smíšené pocity, protože vlastně chcete, aby jí někdo rychle odklidil. Naštěstí je tu John Cena ve své tradiční roli metrákového šášuly, co kromě obřích svalů tentokrát s pomocí choreografů zvládá i prohazovat lidi zdmi jako kdyby to byla nová olympijská disciplína. A pohromadě ti dva fungují, jakkoliv je ten humor založený spíš na okatém srandování na úkor jejich slavnějších hollywoodských kolegů, případně tu a tam obskurní narážce, kterou má mimoamerický divák problémy pochopit.

 

Jackpot!: FOTOGALERIE

 

Ale vlastně to nevadí, protože prvních čtyřicet minut je především showcasem kaskadérů a na koherentní děj nebo nějaké vylévání srdíček není místo. Bizarní postavičky jak z videohry, v čele s psychopatickou AirBnB landlordkou, hrají všemi barvami a Feig si z nich dělá velmi opatrnou legraci. Celkově je ten humor velmi, velmi neškodný, což může někoho nudit zejména ve chvíli, kdy zpomalíme v panic roomu Machine Gun Kellyho (jeho cameo je překvapivě docela fajn) a zabrousíme do traumátek. 

 

Příchod Simu Liua jako hlavního záporáka (ne, fakt to není spoiler) nic moc nevyřeší, dokonce ani příslib souboje dvou Kenů (ano, oba hráli v Barbie a na účet filmu Grety Gerwig tu padne nejeden fór) nenakopne film zpátky do původních otáček. To se povede až finální vybíjené, kdy jde o minuty a všichni se chtějí porvat o svůj jackpot. Cena už tady spoléhá spíš na wrestlingové svaly, dojde i na nějaký ten fekální humor (to se asi Feig zdržel na place trochu déle), ale příjemný pocit ze žánrové jednohubky, přesně takové, které by měli streameři produkovat ve velkém (akční béčka se tomu říkalo, když jsem byl mladý!), už se vlastně smazat nepovede.

 

Přehrajte si trailer  

Takže jsem na imfovsky spokojené šestce a budu to doporučovat jako solidní akci, než mi zas kluci v MZ Live vysvětlí, že mám růžové brýle nenáročného hltače videobraků. Recenzi píši s dvanáctihodinovým odstupem, pro jistotu, ale pořád jsem vlastně spokojený, jakkoliv jen na základě jmen v castingové listině bych se chtěl vlastně podobnému filmu vyhnout obloukem. Jenže tady se to nějak sešlo a uteče to jako voda. 

 

Můžete se v tom rýpat a odcházet nespokojení, pokud jste očekávali krevety a filmovou událost pozdního léta. Já osobně podobně nenáročné srandování můžu a jsem rád, že John Cena v takových projektech umí přepnout do té rozverné polohy, díky níž i ten nejméně důvtipný divák pochopí, že je to “jen jako”. Pro mě osobně o parník zábavnější než předražená streamerská produkce á la Atlas, případně žánrovka podle dvacet let starých škatulek jakou je aktuální Jednotka všedního nasazení s Wahlbergem a Berry. Radím zkusit štěstí. Šance, že se zasmějete je určitě vyšší než pravděpodobnost výhry v Sazce a stokrát radši dám šanci experimentujícímu Feigeovi, než unavenému Ritchiemu.