Když natočil Joe Carnahan pro BMW kraťas jménem Ticker, okamžitě vystřelil do našeho žebříčku top akčních režisérů. Clive Owen odvážející cenný náklad v časovém pressu a s naštvanou helikoptérou v zádech měl pohlednou akci, úderné hlášky i takové to zvířecí charisma neklidné kamery, žiletkového střihu a neustálého napětí. A to už je patnáct let. Od té doby Carnahan střídavě naše tužby naplňoval (A-Team, Mezi vlky) a chladil očekávání (v podstatě všechno ostatní). Boss Level je fajn. Místy dokonce moc fajn. Ale definitivně dokazuje, že Carnahan je mistrem blitzkriegu, na krátkém prostoru umí strhnout a vzít dech. Jenže jakmile dojde na dramaturgii celovečeráku, vždycky se mu třese nejen kamera, ale i půda pod nohama.

Boss Level má přitom hrozně lákavou zápletku. Neuvěřitelně osvalený Frank Grillo tu hraje svůj obvyklý typ - drsňáka, co to nemá lehké s ženskýma (a stejně na něj všechny letí), ale je chodící superzbraní, ať už jde o bitky nebo automobilové honičky. Pokud by vás Boss Level bavil, doporučuji na Netflixu skvělého nízkorozpočtového Wheelmana. V tom ovšem nenajdete zabijácké karikatury, co se snaží Grilla na každém kroku zabít nebo časovou smyčku, díky níž má náš protagonista spoustu výhod a může ve voice-overu suše konstatovat - během stopadesátého pokusu dožít se večera a zachránit svět - že za pár sekund příletí zleva nůž a za oknem se objeví helikoptéra s kulometem (Carnahanovo oblíbené klišé zjevně). Úvodní čtvrthodinová expozice v tomto duchu, která kombinuje Na hromnice o den více s výkladní skříní kaskadérských disciplín, je hrozně super, jakkoliv je patrné, že Carnahan nemá moc peněz a akce je tak trochu otupená líbivými filtry a očividným CGI. Grillo ale kope, mlátí, smykuje, střílí a hláškuje jako o život. Tohle je jeho šance dostat se do mainstreamu a Frank tomu obětuje maximum. Fandíte mu, protože si to zaslouží.

Mistrovská úroveň: FOTOGALERIE

Carnahan si ale bohužel nemohl za ty skromné peníze dovolit ani dramaturga, takže po slibném rozjezdu naservíruje tři dialogové vysvětlovačky, během nichž zapomenete, že koukáte na akci, a máte pocit, že Grilla někdo teleportoval do spinoffu Linklaterova filmu, v němž podezřele drhnou dialogy. Tady bych se měl asi dostat k tomu, že ve filmu hrají i Naomi Watts nebo Mel Gibson. Zatímco Naomi to sluší a hraje tu onu dámu v nesnázích, která vše spouští, Mel Gibson jako hlavní záporák pouští hrůzu jen skrz dlouhatánské vysvětlovačky, co nikam nevedou. Mr. Hlad zmínil, že mu asi Carnahan roli nabízel, aniž by předpokládal, že na to Mel kývne. Postava, která by si na papíře zasloužila pět minut, má tak pro sebe trojnásobek stopáže a nikdo neví, jak s ní naložit. Nakonec je charismatičtější Will Sasso v roli mohutné pravé ruky. Je vám povědomý? Je to ten týpek, co hrál ve skečích MadTV Stevena Seagala. Tahle skutečnost mi naštěstí došla až v závěrečných titulcích a musím říct, že Will tu vážnou polohu s hřmotným šéfem ochranky zvládá skvěle. 

Vlastně všichni jsou tu obsazení perfektně, dokonce i bleskové kameo Kena Jeonga nebo Michelle Yeoh dokonale sedí a Frank Grillo je ten rozježený podvraťák na nádraží, kterého chcete pohladit a podělíte se s ním o zbytek bagety. Jednoznačný sympaťák, snažící se pochopit, o čem ten film vlastně je. A divák spolu s ním. U laciného béčka samozřejmě není potřeba řešit, co spouští časový paradox, ale Boss Level si už svým názvem říká o trochu důslednější rozkrytí motivací. Nebudu teď řešit MacGuffin jménem Osirisova špulka, ale čistě fakt, že autoři scénáře časovou smyčku vlastně připodobňují k uložené pozici ve videohře, resp. k checkpointu. To je samozřejmě validní strategie, ale hodně záleží na tom, jak s ní ve scénáři naložíte.

Boss Level svůj high concept nikdy nad rámec té uložené pozice nedovede. Není to variace na Free Guy s Reynoldsem (ten nás teprve čeká), není to mileniálský pokus o propojení s virtuální realitou a bezstarostnými herními killy jako v Guns Akimbo. Místo toho se v Boss Levelu jen chvilku cituje Street Fighter II a Galaga, což odkazuje k tomu, že Carnahan je čtyřicátník a optikou čtyřicátníka si herní koncepty vykládá. Na tom není nic špatného, naopak to možná kvůli tomu rozpočtu byla jediná možnost - rozstříhat akční sekvence do zběsilých koláží, kdy skáčeme od jednoho Frankova pokusu k druhému, sledujeme úspěšné či méně úspěšné berserky, nasekané na rychlou hudbu, a přiblble spokojený úsměv se nám rozšiřuje. Minimálně do chvíle, než nastoupí další dialog, protože těch sto minut je potřeba nějak zaplnit a pokec na baru je levnější než dog fight s helikoptérou nebo bouračka se sporťákem.

Přehrajte si trailer Zamrzí, že skutečný boss level, tedy nějak výrazný závěrečný souboj se záporákem nebo jeho poskokem, ve filmu vlastně chybí a celá konfrontace je stejně jako ve zmíněných kolážích vlastně mimochodná. Velká škoda, protože talent rozesetý po celém štábu rozhodně měl na to, aby z Grilla udělal dalšího Johna Wicka, navíc v subžánru, kde je skutečně dovoleno porušovat fyzikální zákony a pomrkávat na diváka víc, než je obvyklé. I ty nenaplněné ambice mi však nebrání Boss Level pochválit. I ty “otcovské” odbočky mi do kontextu hrdinovy cesty za prozřením sedly, ani to očividné CGI mi akci nezkazilo. Grillo si zaslouží víc šancí, my si zasloužíme víc takových komorních akčňáků, i když budou nedopečené, budou drzejší a odvážnější než to, co vidíme v hollywoodském mainstreamu. Velká smůla, že film musel i kvůli Covidu čekat na distribuci tak dlouho, a nakonec se “rozpustí” na internetu, což pravděpodobně znamená konec šancím na případný sequel. Dal bych si ho bez váhání. Jestli chcete místo vánočních koulí ty druhé, určitě dejte Carnahanovi i Grillovi šanci. Je to trochu kodrcavá, ale pořád jízda.