Když to není rozbité, tak to neopravuj. Platí to při práci s elektřinou, ale i v Hollywoodu. Jakmile nějaké studio a tvůrci najdou způsob, jak sladit dohromady ty věci, které diváky baví, mají vyhráno a stačí jim každých pár let podstrčit víceméně to samé co posledně a jen počítat prachy. Jistě, dřív nebo později se všechno okouká, ovšem Hollywood by byl pitomý, kdyby do té doby zlatou žílu netěžil ve velkém. Jako u Já, padouch. 

Možná si vzpomenete, že v roce 2010 došlo na souboj polepšených komiksových padouchů. A že Já, padouch v něm na první pohled tahal za ten kratší konec a králem filmové sezóny měl být mnohem ambicióznější Megamysl s Willem Ferrellem, Tinou Fey, Jonahem Hillem a Bradem Pittem. Divný nosatý Gru vedle nich papírově neměl šanci. Jenže zatímco dnes si na Megamysla málokdo vzpomene, Gru si užívá, že se spolu se svými Mimoni stal jednou z největších hvězd animáků jednadvacátého století. Teď přichází se čtvrtým celovečerákem, respektive se šestým, pokud počítáme i sólovky Mimoňů, a podle zájmu diváku to vypadá, že nebude poslední. Ale taky to bohužel vypadá, že bude i nadále pořád stejný. 

Gru a jeho rodinka se tentokrát musí uchýlit do programu na ochranu svědků, protože se na scéně objevil Gruův bývalý spolužák a zloduch, jenž má na něj pifku Maxime La Mal, a tak musí bývalý lump, jenž začal kopat za ty hodné, přestěhovat sebe i své nejbližší do nudného maloměsta, což by logicky mělo vyústit ve spoustu legračních situací. A to se do jisté míry děje. Jenže jen do jisté míry. 

Hlavní problém Já, padouch 4 může být paradoxně i jeho největší výhoda. Je úplně stejný jako všechny předchozí díly. Jistě, diváky to baví a pokud to baví i vás (nebo spíš vaše děti), budete v kině spokojení, protože dostanete přesně to, na co jste se těšili. Gru dělá bordel, když se pokouší hrát tenis, jeho manželka Lucy se pokouší ve městě zapustit kořeny, avšak její kariéra kadeřnice nejde úplně podle plánů, holky jsou stejně roztomilé jako vždycky a Mimoni dělají bordel. Občas se objeví nějaký ten srandovní vynález nebo směšný zloduch a to je asi tak všechno. Oživení nabídne snad jen zvídavá sousedka, která touží být záporačkou a začne Grua zneužívat, ale jinak se tu vše drží zajetých standardů a vyjetých kolejí. 

Ani čtyřka Já, padouch vlastně není film v tom klasickém slova smyslu. Jistě, má začátek, prostředek a konec a jaksi se i pokouší gradovat, ale celý příběh by se dal odvyprávět jednou krátkou větou, ničím se nepokouší překvapit a ani nic nového vymýšlet. Mnohem důležitější je, že to, co se na plátně děje, působí legračně (plus mínus) nebo roztomile. Jakoby se tu o film v tom tradičním slova smyslu nikdo nepokoušel a všechno to blbnutí Grua, Mimoňů a Maxima vypadá spíš jako sbírka desetiminutových večerníčkovských dobrodružství, které někdo pospojoval do celku s devadesátiminutovou stopáží. Reálně to vede k tomu, že když si v půlce odskočíte ze sálu vyřídit důležitý telefon, vůbec o nic nepřijdete. 

Děj a hrdinové jako takoví tu hrají tu nejpodřadnější roli, konec konců tvůrci nedávno zmínili, že nenechávají své hrdiny stárnout a ani se nepokoušejí někam je posouvat. Já, padouch 4 není film, ale groteska. Nemusí to být nutně špatně, pár scén se tu povedlo a třeba závěrečná vloupačka do školy a krádež jednoho nepříliš mazlivého zvířátka jsou hodně nápadité. Bohužel mnohdy to spíš vypadá, jako kdyby za kamerou místo lidí seděli roboti. Hlavně tedy u mimoňských scén. Není žádné tajemství, že tahle žlutá pakáž mě na plátně vyloženě obtěžuje a její humor zaměřený na diváky předškolního věku se mi začal zajídat už u prvního dílu. Tady se z nich navíc stanou superhdinové, což vede k několika fajn odkazům na komiksové hity a taky u ujištění, že Mimoni ve skutečnosti nejsou vůbec vhodní do čehokoliv, co má delší stopáž než tři minuty a že tu slouží jen k vyplňování prostoru a snaze natáhnout celou tuhle animovanou hru na jistotu na hodinu a půl. 

Přehrajte si trailer Já, padouch 4 nabízí přesně to, co od něj čekáte. Záleží čistě na vašich preferencích, jestli je to správně, nebo ne, avšak očividně se Gru ni nikdo jiný nehodlají pohnout nikam dál. Ambice tu dost možná prohrály souboj s kreativitou, spíš si totiž někdo spočítal, že lidem variování téhož nebude vadit ani ve čtvrtém, respektive v šestém filmu. A asi fakt nevadí. Já si za měsíc nevzpomenu, že jsem to viděl a zároveň teď vím, že jsem to celkem bez úhony přežil. Pokud tedy vaše ratolesti touží po návštěvě kina, vězte, že se to dá zvládnout, i když nejste fanda. A pokud se mezi fandy řadíte, nemůžete být nespokojení. Prostě vás čeká další nášup toho, co znáte. Je to dobře, nebo špatně? Nevím, i když řekl bych, že Já, padouch v tomhle směru hraje fér. Všichni jsme totiž věděli, že to dopadne přesně takhle, ne?