Ve filmovém světě už Netflix platí za hodně velkého hráče. Daří se mu lákat slavné režiséry, dává jim svobodu, umí točit blockbustery, jaké by se neztratily ani uprostřed letní sezóny, ale i filmy s oscarovými ambicemi, které nakonec ty Oscary i dostávají. Do konce roku se na téhle streamovací platformě objeví ještě pár zajímavých kousků, ten vůbec nejzajímavější už si ovšem svou premiéru odbyl. Ambiciózní Irčan alias The Irishman je dost možná největší projekt v kariéře Martina Scorseseho a nejambicióznější věc, jaká kdy na Netflixu vznikla. Jde však i o dobrý film? 

OK, uznávám, že ta otázka na konci prvního odstavce byla trošku zbytečná, protože asi nikdo nepočítal s tím, že by se Irčan nepovedl. Šlo jen o to, jak moc dobrý bude a jestli se mu povede být třeba i nejlepším Scorseseho režijním kouskem. Za sebe říkám, že asi úplně ne. Ale byla by sakra velká chyba, kdybyste se kvůli tomu na film nepodívali. I když těch 209 minut je docela děsivých, to uznávám. 

Irčan: FOTOGALERIE

Irčan je příběh Franka Sheerana, veterána z druhé světové války a kamioňáka, jenž se shodou okolností sblížil s mafiány z Filadelfie a začal jim poskytovat své služby. Nejdřív jim dodával hovězí, pak pro ně začal zabíjet lidi. A obojí mu šlo zatraceně dobře. Frank plnil příkazy bez otázek, dalo se na něj spolehnout a když zrovna nestřílel lidi do hlavy nebo neházel použité zbraně do moře, byl to fajn společník, takže mafiáni ho přijali mezi sebe. A pak postoupil do vyšší ligy, když se z něj měl stát osobní strážce Jimmyho Hoffy, druhého nejmocnějšího muže v Americe, který šéfoval odborům, měl víc peněz než bůh a báli se ho i v Bílém domě. A po boku Jimmyho zažil Frank zlaté časy, ale i dobu, kdy se lámou charaktery a ukazuje se, že nikdo není nedotknutelný…

Irčan je ta nejpoctivější gangsterka, jakou si dovedete představit. A přesně to, co jsme od Martina Scorseseho chtěli vidět, tedy alespoň ve své první třetině. Tam se seznamujeme s Frankem, mafií, fungováním organizovaného zločinu, světem velkých peněz, večírků, drahých obleků, ale i nečekaných setkání na noční ulici, která končí kulkou v hlavě. Scorsese tu překypuje energií a Irčana vypráví podobně jako Vlka z Wall Street. Na nic se nečeká, pořád se pádí dopředu, vypravěč (samotný Frank pochopitelně) má pořád o říct a dovede vyvolat dojem, že nic na světě není taková frajeřina jako makat pro mafii. Jen čas od času režisér zvolní, aby ukázal, že v tomhle světě může jít o kejhák komukoliv. V každém případě začátek je neskutečně strhující a krom zmíněného Vlka připomíná i další Scorseseho klasiky jako Mafiáni a Casino. A vůbec by mi nevadilo, kdyby tímhle stylem a tímhle tempem byl odvyprávěný celý film. Jenže není. 

Když se totiž na scéně objeví Hoffa, Scorsese najednou začne vyprávět trošku jinak. Výrazně zvolní a místo svižné a rychlé gangsterky najednou servíruje poměrně hutné drama, kde dává víc prostoru hrdinům i jejich představitelům. Al Pacino tu hraje jako o život a jeho scény s De Nirem jsou opravdu lahůdka. Ti dva už sice mají svoje roky a v poslední době natočili pár slabších filmů, pokud jste ovšem někdy pochybovali o tom, jestli si zaslouží status hereckých legend, tady vás bez problémů přesvědčí, že rozhodně ano. Irčan je ale najednou mnohem víc komornější dialogovka, ve které jde hlavně o politikaření a o poměřování toho, kdo je větší motherfucker a kdo koho drží v šachu. A Frank se tu najednou mění spíš v pozorovatele než v hlavního aktéra. A já se přiznám, že to na mě bylo občas trošku dlouhé a trošku ukecané. A popravdě i trošku nudné. Po rychlém úvodu (mám na mysli celou první hodinu :) mi proměna Irčana v ukecané komorní drama popravdě moc nesedla. 

Naštěstí film ke konci opět přehodí výhybku a zase se malinko žánrově, náladově a stylově promění. Nechci být konkrétní, ale Scorsese se rozhodl ukázat tu věci, které v podobných gangsterkách moc často nevídáme a já jsem rád, že do toho šel. Irčan je totiž ve svém závěru nesmírně emotivní, dojemný a smutný film. Vytáhne do popředí motivy, které byly do té doby jen lehce naznačované a donutí člověka dívat se na Sheerana zase trošku jinýma očima. 

Nebudu moc přehánět, když řeknu, že Scorsesemu se povedlo nacpat do jednoho filmu tři přístupy ke gangsterkám. Nepřekvapilo by mě, kdyby si někdo na rozdíl ode mě užil prostřední „hoffovskou“ část a nebavil ho začátek, nebo nepřišel na chuť závěrečné třetině. Mohl to udělat líp? Mohl to udělat sevřenější? Mohl. Ale evidentně nechtěl. Jeho Irčan je stylový návrat do sedmdesátých let, velký filmový oldschool, ve kterém se na ničem nešetřilo a filmaři se nemuseli hádat se studii o každou koninu. Scorsese si natočil Irčana bez kompromisů, což může ve výsledku být pro některé méně pozorné a trpělivé diváky problém, osobně jsem však vlastně strašně rád, že se režisérovi povedlo natočit jeho poslední film přesně v téhle podobě. Přesně tak, jak chtěl on sám. A já si to i přes drobné výhrady parádně užil. 

Přehrajte si trailer Jo a teď ten odstavec o tricích, na který čekáte. Párkrát jsem se chytil, že De Niro vypadá „divně“, ale kdyby se to tolik neřešilo, nejspíš by mě to vůbec nenapadlo. Většinu času je omlazení hereckých veteránů naprosto bezproblémové. Paradoxně mě trošku víc vadilo to, že v některých scénách je očividně „mladá tvář“ přidělaná na starém těle. Když De Niro a Pacino zkouší rychle chodit, tak svůj věk zatajit nedovedou.