Hledat mezi českými filmy takový, co by vybočoval z ustáleného vzoru trapných komedií nebo repetitivních vztahových dramat, je jako čekání na Godota. Dlouhé a úmorné. A když Godot nakonec skutečně dorazí, vznikne z toho Indián. Jinak to bohužel nelze napsat. Indián je totiž zářný příklad toho, jak moc se může film nepovést. Samotná premisa přitom zněla celkem slibně – bohatý, arogantní podnikatel (Karel Roden) začne trpět přeludy, slyší v hlavě cizí hlasy a s jejich pomocí najde sám sebe, svou manželku, dceru, ukradenou firmu, mrtvou matku a spoustu dalších věcí. Jestli z toho nešlo vytěžit víc než nominace na nejzbytečnější film roku, tak už nevím, co víc by šikovný scénárista chtěl.

Jenže v tom bude zřejmě ten hlavní problém. Scénář si totiž napsal sám režisér filmu Tomáš Svoboda, který tak navázal na své předchozí autorské počiny (Hodinový manžel, Manžel na hodinu, Dvě nevěsty a jedna svatba). Možná kdyby přenechal tvorbu scénáře někomu jinému, mohl to být zajímavý film, kde titulní hrdina hledá smysl života. Takhle z toho vznikla naprosto nepochopitelná směsice podivných scén, v nichž je vám za autory občas stydno a donutí vás k zamyšlení nad smyslem toho všeho. Ne snad z hlediska děje, ale komu vlastně takovým filmem prospějete. Nejde totiž ani o komedii, ani o drama. Na komedii ve filmu zcela absentuje jakýkoli humor a na drama není v Indiánovi nic dramatického, byť se Roden v určitých scénách snaží zcela nevhodně tlačit na dramatickou pilu (např. poté, co osouloží vlastní manželku a má z toho špatný pocit, protože neví, jestli to byl on nebo ten indián).

Obsahová i tvůrčí vyprázdněnost mnohých scén (dechové cvičení, pankáči na koncertě) a celková zbloudilost ústředního motivu je absurdně nepochopitelná zejména s ohledem na velice střídmou stopáž (94 minut) a obsazení hlavních rolí několika osvědčenými filmovými matadory v čele s uvěřitelným Karlem Rodenem. Ten jakožto držitel smečky několika Českých lvů by zřejmě dokázal s přehledem zahrát i toho indiánského náčelníka. Bohužel obsazení dalších rolí padlo mimo jakoukoli úrodnou půdu a je to smutné zejména v případě Martina Myšičky, jehož ztvárnění druhého společníka Rodenovy firmy bude patřit k jeho nejslabším hereckým zářezům vůbec. Ovšem ještě víc se scénář míjí s představitelkou korporátní mrchy v podání Vicy Kerekes. Ta totiž byla vybavena tak nesmyslným dějovým obloukem, že by nad ním hrůzou ustrnul každý student přípravného ročníku FAMU.

Děj se navíc zbytečně tříští do několika vedlejších linek, které nejsou nijak zajímavé a nenabízí prostor ani pro humor, ani pro drama nebo snad nějaké poučení ve smyslu „je hnusné být bohatý podnikatel, když nemáte dobré srdce“. Zřejmě měly pouze vytvořit dost prostorou pro situační komiku Karla Rodena svádějícího líté bitvy s hrůzostrašným voiceoverem Bílého jelena, jenž z nějakého záhadného důvodu mluví plynule česky. Jeho proslovy se bohužel brzo stanou zbytečně samoúčelnými a jeho chování občas svádí k závěru, že Bílý jelen byl v okamžiku smrti přeci jenom už trochu senilní. 

Přehrajte si trailer A je to zatraceně škoda, protože otočit kormidlem trochu doleva nebo doprava, mohl z toho být fajn film o chlápkovi, co slyší hlasy a dělá zdánlivě divné věci, za což bývají často nominace na filmové ceny (zdravíme Robina Williamse do hereckého nebe). Takhle nezbývá než konstatovat, že jediné kategorie, ve kterých bude Indián bojovat, budou nejzbytečnější film a největší bizarnost letošního filmového ročníku.